Vánoce, tedy oslava narození Ježíše Krista, jsou jedny z nejsilnějších křesťanských tradic, což je patrné i z množství vzniklých uměleckých děl týkajících se této tematiky napříč dějinami. Jak už jste si asi v předchozích letech všimli, my máme Vánoce hodně rádi, a proto jsme si pro vás i letos připravili pár příspěvků.
Samotnému Štědrému dni předchází čtyřtýdenní období adventu, období klidu a rozjímání. Ať už budeme nad jednotlivými díly rozjímat, nebo si jejich prostřednictvím připomeneme samotný příběh, každou adventní neděli vám přineseme jedno výtvarné dílo týkající se příběhu narození Ježíše Krista tak, jak se ustálil v uměleckých cyklech. Těšit se tak můžete na Zvěstování a následně Navštívení Panny Marie, samotné Narození Ježíše Krista, Klanění pastýřů a konečně také na Klanění tří králů.
Zvěstování Panně Marii, událost popsanou v Lukášově evangeliu (Lukáš 1:26–31), můžeme řadit k jedněm z nejčastějších výtvarných námětů křesťansky orientovaných výtvarných děl. Jedná se totiž o scénu, kdy se Panně Marii zjevil anděl Gabriel, aby jí ohlásil, že se stane matkou Božího Syna, Ježíše Krista. Ve výtvarných dílech se často se jedná o součást větších cyklů, ať už života Panny Marie, nebo právě narození Ježíše Krista. Anděl Gabriel, většinou mladý muž oblečený jako jáhen, je nejčastější vyobrazen nalevo, jak přistupuje k Panně Marii. V ruce může držet bílou lilii, která symbolizuje Mariinu cudnost a čistotu neposkvrněného početí. Panna Marie obvykle klečí a čte knihu, v některých dílech ale můžeme narazit také na Pannu Marii, která se v této scéně věnuje domácím pracím, například předení, přičemž je vyrušena a vylekána nebo překvapena zjevením anděla. Zvláště ve středověkých nebo raně renesančních dílech nad hlavami dvou postav poletuje bílá holubice symbolizující Ducha svatého, později ale umělci začali využívat také skrytý symbolismus, a Duch svatý je tak znázorněn světlem a paprsky dopadajícími na Pannu Marii. Výjev se obvykle nachází v interiéru, v domáckém prostředí nebo v kostele, v renesančních dílech se ale často setkáme s umístěním scény někde na pomezí, často v arkádě nebo lodžii. Vztah mezi Pannou Marií a andělem Gabrielem se liší od jednotlivých děl; jejich vztah může být rovnocenný, někdy k Marii ale také anděl přistupuje s respektem, nebo naopak dominantně, s jistou agresí. Je proto zajímavé sledovat, jak jednotliví umělci, většinou muži, z tohoto pohledu k tématu přistupovali.
Jako konkrétní dílo pro ukázku této scény jsem vybrala známý obraz z Národní galerie pocházející z období poloviny 17. století, nyní připisovaný Rembrandtovu žákovi, Willemu Drostovi. Obraz je fragmentem, zachycuje tedy pouze postavu Panny Marie, anděl Gabriel chybí. Jako obvykle je zde Marie zjevením anděla vytrhnuta ze své hluboké, soustředěné činnosti, moment překvapení je zde kromě jejího výrazu umocněn také padající knihou. Výjev je zasazen do tmavého interiéru, díky čemuž vynikají určité prvky; Mariino roucho, které navíc kontrastuje s červeným pláštěm, téměř září a vyjadřuje její čistotu a cudnost, přičemž postel v pravém horním rohu, která je osvětlena silným zdrojem světla, může poukazovat na přítomnost Ducha svatého a samotné početí. Marie se obrací pohledem nalevo, můžeme tudíž usuzovat, že anděl byl vyobrazen jako tradičně nalevo.
Willem Drost (připisováno), Zvěstování Panně Marii, kol. 1650, olej na plátně, 88 x 70 cm, zdroj: Národní galerie.
Určitou představu o tom, jak vypadala celková kompozice obrazu, nám může poskytnout kresba Nicolaese Maese se stejným námětem dnes uložená v Moravské galerii. Podobnost těchto dvou děl je viditelná především v gestech Panny Marie, vyobrazení okolních předmětů a knihy, která se v obraze původně téměř dotýkala země, což je patrné z rentgenového snímku obrazu.
Nicolaes Maes, Zvěstování Panně Marii, kolem 1650, lavírovaná kresba perem, 23 x 19,8 cm, zdroj: Moravská galerie.
O autorství obrazu se v minulosti četně spekulovalo; dlouho byl obraz přisuzován samotnému Rembrandtovi, v 50. a 60. letech minulého století se ale začalo uvažovat o autorství některého z umělců v jeho okruhu, konkrétně Constantina van Renesse, Arenta de Geldera, Nicolaese Maese nebo Karla van Savoye. Jako první v roce 1967 vyjádřil možnost autorství tehdy málo známého umělce Willema Drosta Kurt Bauch. Na základě podobnosti Marie a jiných postav v Drostových obrazech pak další autoři atribuci tomuto umělci, vyškolenému v Rembrandtově ateliéru a později také úzce spolupracujícímu se Samuelem van Hoogstratenem, začali potvrzovat, a jeho autorství se tak dnes jeví jako nejpravděpodobnější.
Literatura:
Gertrud Schiller, Ikonographie der christlichen Kunst, vol. 1, Gütersloh 1966, s. 44–57.
Helene E. Roberts, Encyclopedia of Comparative Iconography : themes depicted in works of art, Chicago 1998, s. 33–38.
Kurt Bauch, Studien zur Kunstgeschichte, Berlin 1967, s. 133–134.
Jonathan Bikker, Willem Drost (1633–1658). A Rembrandt Pupil in Amsterdam, Rome and Venice, New York & London 2005, s. 58–59.
Lubomír Slavíček, Vincenc Kramář and a fragment of Rembrandt’s Annunciation of the Virgin. On the history and reception of an aquisition, Bulletin of the National Gallery in Prague 16–17, 2006/07, s. 29–39.
Hana Seifertová, Willem Drost, The Annunciation to the Virgin, in: idem – Anja K. Ševčík (ed.) – Stefan Bartilla, National Gallery in Prague. Dutch Paintings of the 17th and 18th Centuries. Illustrated Summary Catalogue, Prague 2012, s.129, no. 107.
Yannis Hadjinicolaou, Denkende Körper, formende Hände : Handeling in Kunst und Kunsttheorie der Rembrandtisten, Berlin 2016, s. 271.