4. února byla v londýnském Tate Britain zahájena první výstava zaměřená na britské barokní umění pozdního 17. a počátku 18. století. Někteří Z NAŠICH studentŮ a pedagogŮ měli příležitost zhlédnout ji v rámci únorové exkurze po anglických šlechtických sídlech. VÁM OSTATNÍM PŘINÁŠÍME JEJÍ SHRNUTÍ.
Výstava si klade za cíl představit bohatou, sofistikovanou, ale doposud přehlíženou éru dějin umění – některá z vystavených děl můžou být teprve poprvé spatřena mimo své domovské rezidence. Časově je téma vymezeno restaurací Stuartovců v roce 1660 a smrtí královny Anny Stuartovny roku 1714, po níž na anglický trůn nastupuje hannoverská dynastie. Autoři toto období chápou jako „age of transformation“, ve kterém dochází k postupnému přesunu těžiště společenského a kulturního života z královského dvora na politické strany a spolky. V tomto proměňujícím se klimatu zkoumá výstava vztah moci a umění jako prostředku jejího vyjádření.
Antonio Verrio, Námořní vítězství Karla II, c. 1674
Úvodní místnosti jsou věnovány osobnosti Karla II. a jeho snaze obnovit magnificenci britského královského dvora srovnatelnou s kontinentálními velmocemi. Idealizovaný obraz panovníka cirkulující ve veřejném prostoru v nejrůznějších médiích se stal hlavním vizuálním prostředkem této ambice. Malba Karlova námořního triumfu od Antonia Verria, která byla použita jako cover propagačních materiálů výstavy, je pouze jedním z příkladů této „overpowering presence of the monarch“ (slova kurátorky Tabithy Barber).
Velkoformátové portréty nevyužíval ke své reprezentaci pouze panovník, ale také dvorská aristokracie. Mezi nejvyhledávanější portrétisty doby patřil královský malíř Peter Lely, který pro Karla II. namaloval i tzv. court beauties – sérii portrétů nejkrásnějších žen dvora zhmotňující ideál ušlechtilé krásy a morálky. Téma dále převzal a aktualizoval Godfrey Kneller, další vůdčí umělecká osobnost konce 17. století na britských ostrovech.
Jan van der Vaart, trompe l’oeil, Chatsworth House, c. 1700
Po portrétní tvorbě jsou návštěvníkovi postupně představeny také další typické umělecké žánry období – populární trompe l´oeil, skici pro iluzivní nástěnné malby sekulárních i sakrálních prostor, návrhy monumentálních architektur či vedutistická zachycení sídel realizovaných. Většině uměleckých projevů je společné důkladné směrování diváka pro dosažení plného iluzivního efektu a celková velkorysost provedení. Závěr výstavy pak reflektuje proměnu britské politické situace na přelomu 17. a 18. století a vzestup nových elit, které – opět skrze portrét – konsolidují nabyté postavení. (Kromě královny Anny můžete v této poslední místnosti najít také její „favoritku“, Sarah Churchillovou, vévodkyni z Marlborough.)
British Baroque je jakýmsi úvodním představením historické éry, která zůstává široké veřejnosti relativně neznámá. Přestože kritici výstavu z tohoto hlediska hodnotí jednoznačně jako velmi přínosnou, z recenzí je patrné, že lásku k baroknímu umění Britové hledají jen těžko. Na závěr tudíž připojuji odkaz na jedno obzvláště vtipné zhodnocení, jež autor uzavírá slovy: „a pretty exhibition of ugly paintings. […] Call it royalty, call it parliament, it’s all power, and it’s all ugly.“
Výstava měla trvat do 19. dubna, takže už ji zřejmě navštívit nestihnete. Na stránkách galerie ale můžete najít podrobnějšího průvodce jednotlivými místnostmi. Kromě toho jsou online zpřístupněné také stálé expozice Tate Britain včetně přehledu britského umění od roku 1545 po současnost nebo největší kolekce děl J. M. W. Turnera.
