Malá olejomalba Hráče na niněru od FrançoisE Bouchera (1703–1770) byla znovuobjevena aukčním domem Daguerre.
Dílo bylo naposledy dokumentováno jako součást sbírky vikomta Beureta, která byla rozptýlena v roce 1924. Přestože je obraz signován jako „F Bou…“, jeho atribuce byla dříve prezentována s jistou mírou zdrženlivosti – volný rukopis a benátská barevná paleta malby totiž nezapadaly do typických charakteristik Boucherových pozdních děl.
François Boucher, Hráč na niněru
Obraz zachycuje polopostavu hudebníka oblečeného do saténového lila kabátku ozdobeného kožešinou a zlatými knoflíky. Jeho niněra je vykládaná slonovinou – patrně se jedná o dílo houslaře Bâtona, který svými výrobky zásoboval francouzskou společnost mezi lety 1716–1740. Malba je provedena lehkými tahy v jemných tónech a barevností odkazuje na kolorismus benátské školy. Kvůli těmto pro Bouchera nezvyklým charakteristikám bylo dílo datováno do rané tvorby umělce, tedy do 20. let 18. století.
Jean-Antoine Watteau, Mezzetin (1718-1720)
Mládí budoucího prvního královského malíře Ludvíka XV. zůstává poměrně neznámým a neprobádaným obdobím. Podle Pierre-Jeana Marietta byl Boucher několik měsíců žákem Françoise Lemoynea. Zásadní formativní dopad na jeho tvorbu však mělo setkání s tvorbou Jean-Antoina Watteaua (1684–1721) ve sbírce Jeana de Julienne, jehož obrazy Boucher od roku 1722 převáděl do rytin. V Juliennově sbírce se nacházela také malba Watteauova Mezzetina (1718–1720), kterou Boucherův obraz některými rysy evokuje – oba hudebníci jsou zachyceni v melancholickém vytržení s očima pozvednutýma k nebi a obličejem natočeným podobným směrem.
François Boucher, Jean-Antoine Watteau rytina podle vlastního autoportrétu umělce
Někteří badatelé obraz spojují také s Watteauovým dnes ztraceným autoportrétem z Juliennovy sbírky, jehož existenci dokládá Boucherova rytina publikovaná v roce 1727.
Podle jiné hypotézy by hudebníkem mohl být francouzský tenor Pierre de Jélyotte, který stejně jako Boucher navštěvoval ve druhé polovině třicátých let 18. století pařížskou bakchickou, pěveckou a literární společnost „le Caveau“. To by ovšem posunulo dataci obrazu až za rok 1733, kdy se Jélyotte objevil na pařížské hudební scéně. V tom případě by se už nejednalo o Boucherovo rané dílo.
Louis Tocqué, Pierre de Jélyotte jako Apollo (1755)
Motiv hráče na niněru patří mezi oblíbené topoi francouzské malby 17. a 18. století. Obzvlášť často je tento nástroj zobrazován v kontextu fêtes champêtres, stejně jako třeba dudy. V průběhu 18. století byla pro niněru napsána řada koncertů a tanečních doprovodů. Ke konci století motiv z obrazů postupně mizí.
Objevený obraz byl již v červnu prodán za 494 000 €.