V Konstantinově sále Vatikánského paláce probíhaly od roku 2015 restaurátorské práce, jejichž výsledkem je mimo jiné odhalení posledního Raffaelova díla.

Letos tomu bylo právě 500 let, co zemřel renesanční umělec Raffael Santi (1483–1520). K tomuto výročí bylo dokončeno pětileté restaurování jeho poslední freskové zakázky – výmalby Konstantinova sálu Vatikánského paláce. Konzervační a čisticí práce přinesly u dvou alegorických postav Spravedlnosti (Iustitia) a Vlídnosti (Comitas) mimořádné zjištění potvrzující dlouho spekulované Raffaelovo autorství.

Pohled do Konstantinova sálu během restaurování

Výzdobou Konstantinova sálu, největší ze čtyř reprezentativních místností druhého patra papežského apartmá, byl Raffael pověřen papežem Lvem X. na přelomu let 1518 a 1519. Naneštěstí ale už 6. dubna 1520 po dlouhé nemoci zemřel a v jeho díle pak pokračovali žáci Giulio Romano, Giovan Francesco Penni a další. Dochovalo se však množství Raffaelových kreseb dokládajících původně zamýšlený ikonografický program. Každá stěna měla být vyzdobena iluzivními malbami tapiserií s nejvýznamnějšími scénami ze života císaře Konstantina, jako jsou vidění kříže, tzv. Adlocutio (gesto pozdvižení pravé ruky užívané císařem při zdravení lidu či promluvě k vojsku) a bitva u Milvijského mostu. Výjevy měly vizuálně přenést autoritu klasického Říma na Řím křesťanský, a zdůraznit tak trvání církve. Po dokončení předešlých tří sálů (Stanza della Segnatura, Stanza d’Eliodoro a Stanza dell’incendio del Borgo) se tady Raffael rozhodl experimentovat a místo obvyklé fresky na zdi použít techniku příznačnou pro deskové malířství, tedy olejomalbu.

Personifikace Spravedlnosti (Iustitia)

Už Giorgio Vasari ve svých Životech nejvýznačnějších malířů zmiňoval dvě ženské postavy namalované olejem v posledním období Raffaelova života. Proto se velmi diskutovalo o autorství personifikovaných ctností Spravedlnosti a Vlídnosti, lemujících postavy papežů vedle ústředních scén, které svou kvalitou z celého cyklu maleb vynikají. Dříve jejich připsání Raffaelovi ovšem nebylo možné kvůli změnám barev způsobeným zejména klihem a četnými restaurátorskými zásahy. V rámci komplexní obnovy dokončené v květnu tohoto roku byly malby očištěny, a díky odhalení původní barevnosti, transparentnosti vrstev a malířského rukopisu tak bylo možné obě postavy přisoudit právě Raffaelovi. Spravedlnost a Vlídnost byly provedeny mastnou temperou v kombinaci s olejem a pod jejich povrchem bylo objeveno množství hřebů, které kotvily ke zdi kalafunu. Kalafuna je pryskyřice užívaná k povrchové úpravě dřeva a v tomto případě měla spolu s tenkou vrstvou bílé omítky simulovat vlastnosti dřevěné desky, z čehož lze usoudit, že následná malba měla být realizována technikou olejomalby.

Nalevo personifikace Vlídnosti (Comitas)

Raffaelův záměr zhotovit veškerou výzdobu Konstantinova sálu tímto experimentálním způsobem ale jeho následovníci brzy opustili. Po Raffaelově smrti se rozhodli stávající omítku strhnout a podkladovou plochu opatřit novou omítkou. Zachovali pouze postavy Spravedlnosti a Vlídnosti, jejichž barevnost je srovnatelná s dalšími díly autora, a zbytek zakázky dokončili osvědčenou technikou fresky.

Ačkoliv hlavní etapa restaurování skončila v květnu, již v létě bylo zahájeno pokračování týkající se poslední, čtvrté stěny se znázorněním Darování Říma. Vatikánská muzea se veřejnosti opět otevřou 4. prosince.

Zdroj a foto: vaticannews.va