V souvislosti s dvousetletým výročím smrti sochaře Antonia Canovy vyvrcholila v kulturní sféře řada výstav zaměřujících se na tvorbu tohoto neoklasicistního mistra. Připravovaný americký projekt slibuje nový pohled na samotný začátek jeho tvůrčího procesu a prezentuje řadu objevů přibližujících dílenskou praxi v umělcově ateliéru.

Jen málo umělců dosáhlo za svého života takové prestiže jako Antonio Canova. Tento původem italský sochař bývá dodnes znalci i laickým publikem oceňován pro své práce ztělesňující střídmost a estetické kvality inspirované antickým ideálem krásy. O čem však bývají běžní návštěvníci a návštěvnice galerií obdivující Canovovo mistrovství mnohem méně informováni, jsou procesy předcházející a doprovázející vznik těchto kamenných děl.

Právě do tohoto tématu chce vnést více světla výstava Canova: Sketching in Clay, zabývající se umělcovými přípravnými pracemi z pálené hlíny. Zmíněný projekt navazuje na předešlou výstavu Bernini: Sculpting in Clay, která roku 2012 prezentovala sérii terakotových modelů barokního sochaře Gian Lorenza Berniniho. Dle předešlého výzkumu zde bylo zjištěno, že tvorba tohoto proslulého umělce podléhala několika ústředním pracovním postupům, mezi něž patřila i tvorba trojrozměrných skic (tzv. modelli). Ty následně sloužily jako vzor pro Berniniho asistenty. Jak bylo podle  kurátora obou zmíněných výstav C. D. Dickersona uvedeno, práce těchto dvou sochařů skýtala nejednu překvapivou paralelu.

Antonio Canova, Adam a Eva oplakávající mrtvého Ábela, cca 1818–1822, terakota, Museo Gypsotheca Antonio Canova, Possagno

Na začátku Canovova kreativního procesu stálo zhotovení několika náčrtů, pomocí nichž autor hledal co nejvhodnější způsoby, jakými by mohl převést své ideje do trojrozměrného provedení. Kresebné skici, jež ztvárňovaly umělcovu představu o vzhledu budoucích děl, poté Canova doplňoval hliněnými modely (tzv. bozzetti). Ty bývaly pro hrubost svého zhotovení využívány především pro potřeby umělce samotného a měly často pouze provizorní charakter. Po splnění svého účelu se modely tvořené z nevypálené terakoty (v italštině nazývané terra cruda) mnohdy ničily a jejich hmota se využívala při tvorbě dalších skulptur. U několika vypálených bozzetti, které se nám zachovaly dodnes, je možné si povšimnout četných detailů poukazujících na spontánnost, s níž byly vytvořeny – například rýhy modelovacích nástrojů či obtisky autorových prstů.

Adam a Eva oplakávající mrtvého Ábela, detail

Sám Canova nazýval své hliněné modely termínem invenzioni – znamenajícím invence či vynález. Dle svých vlastních slov považoval práci na nich za jakousi interaktivní činnost, pomocí které dokázal nápaditě zformovat ideu budoucí sochy, a pracoval tedy s podobnými postupy jako při tvorbě kresebných skic. Tyto spontánní návrhy potom přenechal svým asistentům, kteří je v další části procesu použili jako předlohu pro zevrubnější napodobeniny. Na základě nich pak byly vytvořeny sádrové odlitky v životní velikosti. Samotnou sbírku sádrových modelů je možné zhlédnout v muzeu Gypsotheca, založeném v umělcově rodišti poté, co byla po jeho smrti přivezena z Říma značná část jeho tvorby.

Antonio Canova, Papež Klement XIV., 1783, polychromovaná terakota, Museo Gypsotheca Antonio Canova, Possagno

Po odlití a vyjmutí z formy prošly zmíněné reprodukce důkladným měřením pomocí speciálních přenosných mechanismů. Jednoho z nich si je možné povšimnout na akvarelu zachycujícím fungování tehdejšího umělcova ateliéru. Na pozadí lze spatřit několik zavěšených dřevěných rámů, na kterých byly na provázcích přivázány olovnice sloužící k přesnému nanesení a přenosu bodů ze sádrového modelu do kusu mramoru, jenž byl následně žáky hrubě opracován. Finalizace soch zahrnující doladění zbývajících detailů, mezi něž patřilo jemnější otesání kamene a jeho následné obroušení, pak už ale prováděl samotný Canova. Práce byla dokončena v momentě, kdy byla na povrch sochy nanesena směs vosků a činidel dodávající chladnému kameni lesk.

Francesco Chiarottini, Canovovo studio, 1786, akvarel, Musei Civici, Udine

V souvislosti s výročím Canovova úmrtí nabízí nadcházející americký projekt možnost, jak se může širší publikum dozvědět více o tvůrčích postupech, které se odehrávaly v umělcově dílně. Zmiňovaná výstava návštěvníkům přiblíží, jak Antonio Canova zhmotňoval pomocí hlíny své tvůrčí nápady, a také význam přípravné fáze, která je v rámci uměleckého procesu neméně důležitá než výsledné dílo z mramoru.

Výstava Canova: Sketching in Clay bude ke zhlédnutí ve washingtonské National Gallery of Art, a to od 11. června až 9. října 2023. Následně se expozice přesune do ústavu The Art Institute of Chicago, kde bude probíhat od 19. listopadu 2023 až do 18. března následujícího roku. Jejími kurátory budou Emerson Bowyer a C. D. Dickerson. Katalog doplňující samotný umělecký projekt má být vydán 27. června 2023 a být k dispozici i skrze webové stránky nakladatelství Yale University Press.

Zdroje:

Gypsotheca | NGA | YouTube

Nancy Grubb (ed.), Bernini: Sculpting in Clay (kat. výst.), New York 2012, s. 47–61.

John P. O’Neill (ed.), Playing with Fire: European Terracotta Models (1740–1840) (kat. výst.), New York 2003, s. 8–13.

Hugh Honour, Canova’s Studio Practice-I: The Early Years, The Burlington Magazine CXIV, 1972, č. 828, s. 146–159.

Foto: Gypsotheca | NGA