Předcházející příspěvky tohoto cyklu se zaměřovaly na zkoumání vzniku sochařských děl za použití moderních technologických průzkumů. Poslední text sepsaný v rámci semináře o raně novověkých sochařských materiálech a technologiích se však tentokrát zaměří na čistě historickou analýzu, která přiblíží svébytné dobové vnímání vnitřní kvality materiálu a jeho kulturního významu.
„Bílý mramor,“ napsal roku 1650 Orfeo Boselli (1597–1667), „je a vždy bude ten nejvhodnější materiál pro výrobu soch, jaký lze najít, a jsem přesvědčen, že byl přírodou takto stvořen – čistý, zářivý, poddajný a věčný – právě za tímto účelem.“ Přes vzletná slova je nutno podotknout, že příroda tomuto ideálu v praxi málokdy dostála.