Dílo měsíce | Martin Engelbrecht, sáňkování

perspektivní divadlo, kolem 1750

Roku 1733 vyšel v Berlíně spis Einleitung zur Ceremoniel-Wissenschafft der grossen Herren. Julius Bernhard von Rohr v něm jako jeden z prvních systematizoval dvorské zábavy a kratochvíle. Na pomyslném vrcholu „ceremoniální vědy urozených pánů“ dle Rohra spočinuly slavnostní nástupy, následovaly turnaje a rytířské hry, karusely, hudební koncerty, plesy a balety, divadelní představení, karnevaly, zahradní slavnosti se světelnými efekty a ohňostroji, střelecká zápolení, lovy, či třeba výlety na lodích a venkovské zábavy. Mezi aktivitami roztříděnými do třinácti skupin Rohr zmiňuje rovněž jízdu na saních. A právě tato zimní kratochvíle, s oblibou provozovaná nejen šlechtou, ale i císařským dvorem ve Vídni, se stala námětem jednoho z perspektivních divadel Martina Engelbrechta.


Martin Engelbrecht, rytec, vydavatel a nesmírně schopný obchodník, obohatil ve třicátých letech 18. století sortiment své augsburské dílny o produkt, v němž umně skloubil dobové zaujetí optickými iluzemi a vizuálními efekty se zájmem o divadlo a scénografické tisky. Perspektivní divadélka, tištěná ve třech velikostech, se skládají z předního listu v podobě dekorativní brány, čtyř či pěti středních průhledových částí a plného pozadí. K prohlížení sloužily boxy, do nichž byly jednotlivé listy v náležitém odstupu řazeny. Tematická škála Engelbrechtových divadel byla nesmírně rozmanitá. Nevelké, sytě kolorované listy zachycovaly biblické scény, divadelní představení, pohledy do městských ulic a přístavů, válečné a bitevní výjevy, reálie z běžného měšťanského života i již zmíněné dvorské zábavy.

Sáňkování náleží do největší z Engelbrechotvých sérií (o rozměrech přibližně 16 x 21 cm), v rámci níž bylo vydáno na sedmašedesát děl. Figurálně bohatý, rozpustilý rej je zasazen do kulis neznámého města. Bavící se šlechtická společnost projíždí na zdobně vyřezávaných saních tažených koňmi širokou ulicí vedoucí až k zámecké bráně. Z oken okolních domů ji zvědavě pozorují přihlížející. Stejně jako v realitě 18. století, i v Engelbrechtově papírovém světě se zimní zábava odehrává večer za svitu loučí, které nesou sloužící jedoucí na koních.

Významnou kolekci perspektivních divadel Martina Engelbrechta vlastní Theater Museum ve Vídni. U nás pak několik divadélek ukrývají například fondy zámků Lysice a Konopiště.

Více viz: Zuzana Macurová – Zdeňka Míchalová, Perspektivní divadla Martina Engelbrechta z mobiliárního fondu zámku v Lysicích, Průzkumy památek II, 2017, s. 41-48.