Franz anton maulbertsch, 1759, fresky a obrazy na plátně; Wolfganf träger, 50. – 60.léta 18. století, sochy, štuky;                            Felix ivo leicher, 1756–1760, obrazy na plátně

Měsíc květen se pro mě nese ve znamení  seminárních prací, přičemž ta nejzajímavější se týká výzdoby kostela  sv. Jana Křtitele v Mikulově. Proto bych vám jej zde chtěla v krátkosti představit a dílo měsíce května také pojmout jako malou ochutnávku k fotoreportu z Mikulova, na který se můžete těšit v průběhu měsíce června.

První doložená stavba v místě dnešního kostela pocházela již z roku 1360, kdy zde stávala špitální kaple Panny Marie. Její patrocinium bylo roku 1401 změněno – nově byla zasvěcena Panně Marii, sv. Anně a sv. Máří Magdaleně. S konverzí Liechtensteinů k luteránství roku 1530 došlo opět ke změně dedikace kaple, tentokráte sv. Janu Křtiteli, který byl přijatelný i pro protestanty. Toto zasvěcení už kapli, jež se postupně zvětšila do podoby kostela, zůstalo i po novém vysvěcení s příchodem katolických Dietrichsteinů roku 1582. Dalším významným mezníkem v historii kostela bylo založení piaristické koleje, která se stala nejstarší kolejí ve střední Evropě. U založení stál kardinál František Dietrichstein (1570–1636). Roku 1631 věnoval novému řádu starý špitál s kostelem sv. Jana Křtitele. První členové tak přebývali v budově špitálu, avšak prostory byly nevhodné, a tak byly postupně přebudovány. Nynější barokní podobu získal kostel za knížete Karla Maxmiliána Dietrichsteina (1702–1784) při poslední velké přestavbě v letech 1757–1763. Jedná se o jednolodní podélnou stavbu s nepatrně odsazeným mělkým kněžištěm zaklenutým kupolí na pendentivech, k jejímu severovýchodnímu boku přiléhá hranolová věž a malá křestní kaple.

Po vstupu nás uhrane komplexní barokní interiér, jehož výzdobu si můžeme rozdělit na dvě hlavní části – nástropní fresky a oltáře (myšlena oltářní plátna i sochařská výzdoba).

Interiér kostela sv. Jana Křtitele, Mikulov

Fresky vytvořil Franz Anton Maulbertsch (1724–1796) okolo roku 1759, tedy v průběhu posledních a nejvýznamnějších úprav chrámového interiéru. Na klenbě nalézáme výjevy ze života sv. Jana Křtitele. Nad kruchtou je vymalováno narození, v hlavní ploše apoteóza sv. Jana Křtitele ve slávě Nejsvětější Trojice a nad kněžištěm nejlépe dochovaná freska s námětem stětí světce, ideově propojeným s hlavním oltářem – pomyslným obětním místem, které se nachází pod freskou. Hlavní ideou celé fresky je oslava patrona chrámu. V cípech hlavního prostoru klenby se nacházejí scény Navštívení Panny Marie, pojmenování sv. Jana, kázání sv. Jana Křtitele a Jan Křtitel před Herodem. Dále na patkách klenby jsou vyobrazeni čtyři církevní učitelé. Nad hlavním oltářem je nebeská sféra s anděly a na patkách grisaillové medailony sv. Petra a Pavla. Na čelním oblouku lodi je reliéfní kartuše se znakem piaristického řádu.

Navštívení Panny Marie

Kázání sv. Jana Křtitele

Dekoraci prostoru lze vyložit ve více významových rovinách. V případě fresek se jedná o velkolepou oslavu patrona kostela, sv. Jana Křtitele, jehož legenda je zde bohatě vyobrazena jak na stropní výmalbě, tak na hlavním oltářním obraze. Druhá rovina pak vychází především z bočních oltářních obrazů či menších částí fresky. Je zde vyzvednut piaristický řád skrze své hlavní světce, zakladatele sv. Josefa Kalasánského a také sv. Filipa Neriho, kterým jsou zasvěceny oltáře boční. Důraz je kladen na vztah k dětem a mladistvým, jejich výuku, ale i ukazování jim cesty k Bohu. A pomyslnou červenou nití, která se táhne celým prostorem, je oslava rodiny, důraz na děti, péče o ně a jejich budoucnost a vzdělání, které právě řád piaristů může poskytnout.

Apoteóza sv. Jana Křtitele ve slávě Nejsvětější Trojice se čtyřmi dalšími freskami v cípech

 

Zdroje obrázků: krasnecesko.cz  a kniha Franz Anton Maulbertsch (Franz Martin Haberditzl)