Červen ještě není úplně tím pravým letním měsícem. Spousta lidí v něm zažívá ten největší shon, když se před prázdninami o pozornost hlásí všelijaké resty. A následně hledá alespoň chvilkové místo odpočinku. Někteří ve svých myšlenkách utíkají do cizích a exotických krajů, jiní sní o svých vlastních, uzavřených mikrosvětech. A pak jsou takoví, kteří si svůj sen splní a nějaký mikrosvět si vytvoří. Letošní červnové dílo jeden takový připomene.
Jan Boskam, stříbrná mince s portrétem Agnes Block, 1704, Centraal Museum Utrecht.
V 17. století se v Nizozemsku nebývale rozvíjel zájem o botaniku i různé druhy hmyzu a exotické ptactvo. Tomu odpovídalo množství rozličných sbírek přírodnin a zejména na konci století také počet samotných zahrad, které se zde nacházely. Přestože převážnou většinu botaniků-nadšenců tvořili muži, našlo se mezi nimi i pár žen, jako byla například Agnes Block (1629−1704), později přezdívaná Flora Batava. Agnes Block patřila ke skupině amsterdamských mennonitů, specifické větvi reformované církve. Mennonité zastávali myšlenku, že světské záležitosti mají být oddělené od náboženství, a proto podporovali rozvoj vědeckého výzkumu a shromažďování vědomostí. Agnesin první manžel, obchodník s hedvábím Hans de Wollf (1613–1670), byl rodinnými svazky spřízněn s básníkem Joostem van den Vondel (1587–1679), který se stal Agnesiným celoživotním přítelem a který se o ní několikrát zmiňuje ve svých básních. Podle jeho slov neustále studovala, četla, kreslila, malovala a vytvářela sochy. Při kreslení se zaměřovala na květinové záhony a loubí, které pro ni byly obzvlášť důležité.
R. van Luttervelt, rekonstrukce půdorysu zahrady ve Vijverhofu, 1948.
Po smrti manžela v roce 1670 zakoupila Agnes Block pozemek poblíž městečka Loenen v provincii Utrecht, žádané oblasti, kde si svá letní sídla pořídila řada amsterdamských mennonitů. Proto se jí brzy začalo přezdívat „Mennistenhemel“. Pozemek měl dohromady rozlohu asi 15 hektarů a kromě samotného letohrádku zde nová majitelka zamýšlela i rozsáhlou botanickou zahradu. Svůj plán započala zbudováním několika jezírek, proto bylo sídlo pojmenováno Vijverhof (vijver = z nizozemštiny jezírko, rybník, hof = zahrada). Poté mohla přistoupit k vytváření oblíbených květinových záhonů a parterů, a přenést je tak z papíru do reálné krajiny. Podle jednoduché rekonstrukce půdorysu zahrady byla první část obklopena příkopy a nacházely se v ní čtyři květinové partery ohraničené nízkými keříky po stranách a čtyři pyramidovitě tvarované stromky v rozích. V této slunné části nalezlo umístění také několik soch a robustních váz. Nalevo od květinových parterů se skvěla Agnesina největší chlouba − oranžerie a skleníky, ve kterých pěstovala vzácné a exotické rostliny.
Dirck de Bray, Váza s kosatcem, svlačcem trojbarevným, sasankou věncovou, orlíčkem, pivoňkou, sedmikráskou a větvičkou buxuxu, 1674-6 , Rijksprentenkabinet, Amsterdam.
Přes příkop, který odděloval první část zahrady od druhé, poté vedl dřevěný most k jilmové aleji s průhledem na řeku Vecht. Středně vysoké keříky rostoucí mezi kmeny stromů podél aleje mohly krýt zelinářskou zahrádku i jezírka s rybami. Ve druhé části zahrady se nacházelo také samotné letní obydlí, jehož hlavní fasáda byla situována směrem do ulice, a pravděpodobně zde byla umístěna i voliéra s exotickým ptactvem, kterou zmiňuje Gualtherus Blok ve své básni Vijverhof van Agneta Blok, publikované v roce 1702. Na konci zahrady podél řeky Vecht vedla hojně osázená cesta k altánu ve východním rohu, odkud byl na řeku údajně nejkrásnější výhled.
Kolem roku 1687 vlastnila Agnes kolem 500 různých druhů rostlin. Aby svoji sbírku mohla zvěčnit, zaměstnávala několik specializovaných umělců v oboru. Nejednalo se jen o jednorázové zakázky, umělci byli do Vijverhofu zváni většinou na delší dobu. Jako první začal sbírku dokumentovat zřejmě Herman Saftleven (1609−1685) kolem roku 1661, kdy ještě Agnes Block Vijverhof nevlastnila. Ke kresbě ptáků byli potom přizváni zřejmě malíři Rochus van Veen (1630−1693) a Pieter Holsteijn (1614−1673), ve Vijverhofu ale působil například i Willem de Heer (1637−1681), Otto Marseus van Schrieck (1614/1620−1678) nebo dokonce slavná Maria Sibylla Merian (1647−1717) se svou dcerou Johannou Herolts (1668−1723/1730).
Willem de Heer a Maria Sibylla Merian, Laskavec pochybný, 1681−1695, soukromá sbírka.
Fascinována příběhy o tropickém druhu ovoce nesoucím indický název „nana meant“ si Agnes dala za úkol, že se stane jeho první pěstitelkou v kontinentální Evropě. Rostlinou, která vypadala jako artyčok, ale byla čtyřikrát větší a rostlo na ní velmi chutné ovoce ve tvaru borovicových šišek, které se dá snadno nakrájet nožem jako řepa, byl ananasovník chocholatý. Po dlouhém úsilí a několika nepodařených pokusech byly její snahy nakonec úspěšné. K příležitosti této památné události stříbrotepec Jan Boskam vyrobil minci, kde je Agnes vyobrazena jako bohyně Flora držící ananas a v pozadí se nachází Vijverhof. Na druhé straně je znázorněn její portrét a přípis „Flora Batava“. Alida Withoos (1659−1730), která ve Vijverhofu v dané době pracovala se svým bratrem Pieterem (1654−1692), vytvořila několik akvarelů vyobrazujících toto vzácné ovoce. Sbírka kreseb a akvarelů, kterou po Agnesině smrti zakoupil roku 1705 delftský sběratel Valerius Röver (1686−1739), byla později rozptýlena. Díky katalogu sbírky, který Röver v roce 1730 nechal vytvořit, bylo ale možné celkem spolehlivě určit, které kresby se dříve nacházely v Agnesině sbírce, a tím pádem také jaké rostliny a květiny v její zahradě vlastně rostly.
Jan Weenix, Rodinný portrét Agnes Block a jejího manžela Sybranda de Flines se dvěma dětmi u Vijverhofu, kolem 1690, Amsterdam Museum.
Výběrová bibliografie:
GRAFT, Catharina van de, Agnes Block. Vondels nicht en vriendin, Utrecht 1943.
JONG, Erik de, Flora Batava. Agnes Block op haar buiten Vijverhof, in: Kunstlicht: informatief subfaculteitsblad van de Afdeling Kunstgeschiedenis en Archeologie van de Vrije Universiteit, č. 14, 1984−1985, s. 22−27.
COPPENS, Thera, Agnes Block, vriendin van Vondel, op de Vijverhof aan de Vecht’, in: idem, Petite Histoire, Baarn 1997, s. 19−23.
BRACKEN, Susan – GÁLDY, Andrea M. – TURPIN, Adriana (edd.), Women Patrons and Collectors, Newcastle 2012.
DEKKER, Inge Dekker – EMAAR, Henriëtte, Vechtse paradijzen. Tuinen bij buitenplaatsen in de Vechtstreek, Houten 2012.
BACKER, Annie Mieke, Er stond een vrouw in de tuin. Over de rol van vrouwen in het Nederlandse landschap, Rotterdam 2016.
BROUWER, Victoria Veerle de, Pineapples, Labyrinths, and Butterflies: Female Collectors in the Dutch Golden Age. The role of female collectors and researchers of naturalia in the Low Countries in the seventeenth century, magisterská diplomová práce, Univerzita v Leidenu, 2017.