Nejdražší malba na světě zachycuje křišťálovou kouli se zajímavými optickými vlastnostmi, které se vědcům konečně podařilo vysvětlit.

Obraz Salvator Mundi se roku 2017 vydražil za více než 450 milionů dolarů,  díky čemuž se stal nejdražším uměleckým dílem v historii. Slavné renesanční znázornění Ježíše Krista jakožto spasitele světa ovšem podněcuje diskusi nejen z hlediska ceny, ale zejména svým provedením. Jednou ze zvláštností je, že koule v levé ruce žehnajícího Krista vůbec nedeformuje prostor za ní, což bylo předmětem mnohých dohadů. Právě kvůli jejímu ztvárnění bylo totiž zpochybňováno jak samotné autorství díla, tak Leonardovy znalosti optiky, kterou prokazatelně studoval.

Leonardo da Vinci, Salvator Mundi, kol. 1500, 45,4 × 65,6 cm, (Louvre Abu Dhabi)

Vědci z Kalifornské univerzity v Irvine však pomocí speciální počítačové grafiky, která simuluje podobu průhledných a průsvitných objektů ze skla či vody, odhalili fyzickou podstatu této koule. Zjistili, že se nejedná o zachycení plného skla, jak si někteří odborníci mysleli, nýbrž duté skleněné sféry. Dokonce přesně určili její průměr (6,8 cm), maximální sílu skla (1,3 mm) a vzdálenost od Kristova těla (25 cm). Rozdíl mezi oběma variantami je ten, že dutá koule zkresluje své pozadí jiným způsobem. Například linie procházející jejím středem nepodléhají distorzi, zatímco ty, které jsou vedeny mimo střed, ano.

A) simulace plné skleněné koule, B) simulace duté skleněné koule

Výzkum vedl Marco Liang, který spolu se svým týmem došel k závěru: „Naše experimenty ukazují, že opticky přesného vykreslení kvalitativně shodného s obrazem je skutečně možné dosáhnout za použití materiálů, světelných zdrojů a vědeckých poznatků, které měl Leonardo da Vinci k dispozici kolem roku 1500.“

Zdroje: news.artnet, technologyreview