V roce 2013 spustil Nizozemský institut pro dějiny umění (Rkd − Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis) digitální projekt Gerson Digital vycházející z přelomové publikace nizozemského kunsthistorika Horsta Gersona (1907–1978), která pojednává o nizozemských umělcích působících mimo jejich domovinu.
Publikace Horsta Gersona o nizozemských malířích působících mimo Nizozemí , vydání z roku 1983, zdroj: rkd.nl.
V této knize (Ausbreitung und Nachwirkung der holländischen Malerei des 17. Jahrhunderts, 1942) si Horst Gerson kladl za cíl prozkoumat cesty, jakými si nizozemští umělci vyměňovali podněty a umělecká řešení v místech s odlišnou uměleckou tradicí. Nesoustředil se přitom jen na Evropu, ale zkoumal také působení umělců v Asii, Africe nebo Americe.
Cílem projektu je poskytnout revidovanou, ilustrovanou online anglickou publikaci s kritickou anotací, a stimulovat tak výzkum nizozemských umělců-emigrantů, jejich působení v novém prostředí, vzájemné vazby a způsob integrace. Dnes má projekt pět částí: Polsko; Dánsko; Německo, Rakousko, Čechy a Slezsko v 17. století; Německo, Rakousko, Čechy a Slezsko v 18. a 19. století; a v prosinci byla dokončena prozatím poslední část týkající se Itálie.
Ze čtvrté části projektu věnované Německu, Rakousku a Čechám v 18. a 19. století.
Při příležitosti publikování posledně jmenované části uspořádal v prosinci 2019 RKD a NIKI Florence (Nederlands Interuniversitair Kunsthistorisch Instituut) symposium Going South: Artistic Exchange between the Netherlands and Italy in the 17th Century. Sešla se zde řada mezinárodních autorů specializujících se na kulturní výměnu mezi italskými a nizozemskými umělci v 17. století. Diskutovala se zde známá a relativně probádaná témata, jako jsou tzv. Bamboccianti, skupina převážně nizozemských umělců v Římě, nebo nizozemští malíři krajin v Itálii, pozornosti se dostalo také sociálním vazbám a patronům umělců.
Wayne Franits ze Syracuse University v New Yorku představil nové poznatky o dvou obrazech utrechtských caravaggistů, Gerrita van Honthorst a Hendricka ter Brugghen, italským patronům umělců byla věnována sekce s názvem Sugar Daddies. Například Michiko Fukaya z Kyoto City University of Arts v ní diskutovala sociální vazby Gerrita van Honthorst a Dircka van Baburen, přičemž se soustředila především na jejich španělské patrony působící v Římě.
Online publikace a všechny její části jsou volně přístupné z webu projektu a nepochybně poskytují podnětný a přehledný základní souhrn pro další bádání, například o nizozemských umělcích ve střední Evropě :-).
Zdroje: