Během své úplně první návštěvy Vídně, kam mě vzala má kamarádka, studentka historie, jsem poprvé viděla pomník arcivévody Karla Rakousko-Těšínského. Byl slunný letní den a my jsme odpočívaly a svačily ve stínu jeho soklu na Heldenplatz.

Pamatuji si, že jsem tehdy zkoumala, komu že je věnován pomník, pod nímž sedíme, ale to jméno mi tenkrát mnoho neříkalo. Ani jsem v té době netušila, že zrovna jeho osoba a stavební mecenát se o několik let později stanou předmětem mé diplomové práce.

Jedná se o jezdecký pomník, který zachycuje jeden z nejvýznamnějších momentů v životě  arcivévody Karla, kdy jako vůbec první vojevůdce porazil Napoleona na poli v bitvě u Aspern roku 1809 a zapsal se tím okamžikem do dějin jako Sieger von Aspern (vítěz od Aspern). Pomník byl vytvořen až po arcivévodově smrti.

Arcivévoda Karel byl synem císaře Leopolda II. a bratrem Františka I. Po smrti rodičů byl adoptován svou tetou Marií Kristínou a strýcem Albertem Sasko-Těšínským, který jej podporoval v zálibě ve vojenství, stejně jako umění. Po jejich smrti zdědil obrovský majetek včetně Těšínského knížectví. Za svého života byl významným vojevůdcem rakouské armády během Napoleonských válek, později ale odešel do ústraní a věnoval se svým statkům a početné rodině. Nechal přestavět několik paláců, které můžete navštívit i dnes, jedná se třeba o zámek v Těšíně, či Albertinu ve Vídni, jejíž interiéry navrhoval pro arcivévodu renomovaný architekt Josef Kornhäusel.

Arcivévoda se stal důležitou osobou v rámci rakouských dějin, a proto mu byla vykazována určitá pocta. V roce 1860 byla na Heldenplatz ve Vídni naproti Hofburgu odhalena jeho jezdecká socha, zachycující arcivévodu jako vojevůdce.  Arcivévoda v ruce třímá prapor a vede vojáky do bitvy.  Jezdecký pomník je z dílny Antona Fernkorna, jednoho z předních vídeňských sochařů poloviny 19. století, a byl vytvořen v letech 1853–1859. Jezdecký pomník je umístěn naproti dalšímu z významných vojevůdců Habsburské monarchie – Evženu Savojskému.

O výstavbě pomníku se jednalo již během vlády císaře Ferdinanda I. Kolem roku 1847 vytvořil Ludwig Schwanthaler dvě perokresby, které zachycovaly plánovaný monument z přední a boční strany. Zobrazovaly postavu arcivévody Karla s pozvednutým kordem, po boku s Bellonou zpodobňující Austrii. Schwanthalerův návrh nebyl realizován, reprezentoval však typ pomníku jezdce s pozvednutým kordem, který se objevoval nejčastěji v malbách a grafikách. Také v prvním Fernkornově návrhu je arcivévoda zobrazen s pozvednutým kordem, jak to bylo typické pro většinu jezdeckých pomníků.

Osmiboká základna stojící na víceúrovňovém podstavci měla být v rozích opatřena skupinou postav zobrazujících vlastenectví, náboženství či víru, věrnost vlajce, velkomyslnost. Z důvodu zpoždění celé objednávky byl nakonec zvolen jednodušší podstavec, který vytvořil Eduard van der Nüll.

Pomník zachycuje arcivévodu v jeho věhlasném životním momentě s praporem v ruce, kdy ve chvíli největšího nebezpečí ukazuje svým vojákům svou odvahou cestu ke cti a slávě. Odhalení bylo naplánováno na 50. výročí bitvy o Aspern (což je také naznačeno zasvěcením „císaři Františku Josefovi 1859“), ale kvůli vojenským neúspěchům v severní Itálii bylo uskutečněno až o rok později.

Fernkorn použil typ figury z obrazu Johanna Petera Krafftse Erzherzog Carl mit der Fahne des Regiments Zach in der Schlacht bei Aspern, jednoho z prvních děl rakouského malířství 19. století znázorňujících historickou událost. To, že obrovský pomník vážící tuny stojí přibližně na ploše velikosti dvou dlaní, je možné díky přesným propočtům a také železné konstrukci, která podpírá sochu a je upevněna uvnitř soklu. V drážce horní bronzové základny se nacházejí kartuše a vavřínové girlandy s údaji různých bitev.

Možná se stane, že pomník ve stínu velkolepého křídla Hofburgu či Burgtor snadno přehlédnete, ale doporučuji se na něj zaměřit při večerní procházce Vídně, kdy v popředí zapadajícího slunce můžete obdivovat siluetu pomníku. Často jsem kolem něj procházela během svého pobytu ve Vídni, kdy mi dodával sílu a motivaci při psaní mé diplomové práce, která mu za mnohé vděčí.

Literatura:

Helmut Hertenberger – Franz Wiltschek, Erzherzog Karl. Der Sieger von Aspern, Graz 1983.

Günter Meißner, Allgemeines Künstlerlexikon. Die Bildenden Künstler aller Zeiten und Völker, K. G. Saur, Band 38, München 2003, s. 454.

Werner Telesko, Die Wiener Hofburg 1835–1918, Wien 2012, s. 426–431.

https://www.geschichtewiki.wien.gv.at/Erzherzog-Carl-Denkmal_(1)