Letos v lednu vychází v nové knižní edici našeho centra s titulem „Maturandum“ monografie zaměřená na umělecký život ve vrchnostenských městech Telč a Slavonice v 16. století.

Její autorkou je Zdeňka Míchalová, která se daným tématem zabývala během svého doktorského studia na Semináři dějin umění Masarykovy univerzity v Brně. Klíčovými otázkami jejího výzkumu jsou podoby mecenátu, měšťanské reprezentace a konfesní aspekty uměleckých děl vytvořených pro měšťany v sakrálním i profánním prostoru.

Monografie je rozdělená do několika tematických kapitol. V úvodu autorka jasně stanovuje oblast svého zájmu, jíž jsou především města Telč a Slavonice. Ta se nacházejí na česko-moravsko-rakouském pomezí, v oblasti, která spolu s dalšími regiony tvoří specifickou „Kunstlandschaft“ stírající moderní geografické rozdělení. Pozornost je také věnována specifické struktuře obyvatelstva se silným zastoupením v obou lokalitách – měšťanům. Časový rámec je ohraničen 16. stoletím, konkrétně zhruba lety 1520–1590, a vztahuje se k lokálním dějinám, tedy počátkům reformace, jejímu vyústění a vlivu na utváření městského kulturního života. Mimo jiné se v úvodní části monografie autorka poněkud vymezuje také vůči jednotnému, zastřešujícímu termínu mecenát, a to především s ohledem na jeho nejednoznačnost u sledované skupiny obyvatelstva. Ta má totiž jiné kulturní a finanční zázemí než aristokracie, s níž je tento pojem v uměleckohistorické literatuře běžně spojován. Napříč knihou jsou tak na různých místech používány odlišné termíny zohledňující specifičnost uměleckých zakázek.

Po uvedení a vymezení tématu následuje komplexní představení podoby Telče a Slavonic v 16. století a jejich správní, hospodářské a kulturní funkce. Autorka nás rovněž seznamuje se strukturou města, a to jak z urbanistického hlediska, tak co se týče obyvatel. Třetí kapitola prezentuje konkrétní umělecké zakázky měšťanů, na nichž je demonstrována různorodost vizuální kultury obou měst. Pozornost je věnována především měšťanskému domu jakožto nejnákladnější stavební zakázce, za níž mohl měšťan stát, a sgrafitové výzdobě jeho fasády coby prostředku k reprezentaci vlastníka a demonstraci jeho společenského postavení. Kapitola se ale soustřeďuje také na náhrobníky a epitafy měšťanů a na kolektivní povahu některých církevních zakázek. Na základě testamentů poskytuje tato kapitola představu o movitém majetku měšťanů, což byl v případě těch zámožnějších šatník nebo také, především v Telči, různé předměty z drahých kovů.

Následující kapitola sleduje náboženskou povahu měšťanských uměleckých zakázek, a to především vztah mezi katolíky a luterány, konflikty mezi těmito dvěma konfesemi a jejich „otisk“ v uměleckých dílech. Závěrečná kapitola se věnuje umělcům činným v této umělecké oblasti, jejich postavení a identitě. Ačkoli je kniha zaměřená na období renesance, autorka zde upozorňuje na určitou stylovou neuchopitelnost a smíšený styl (prvky pozdní gotiky i renesance) některých děl ve sledované oblasti.

Monografie Zdeňky Míchalové je přínosem nejen co se týče dějinné kapitoly dvou daných měst, ale do jisté míry poukazuje také na obecné charakteristiky měšťanského mecenátu, který je v uměleckohistorickém bádání stále spíše opomíjen. Závěrem tak už můžu snad jen subjektivně podotknout, že tato podařená a čtivá publikace si nepochybně zaslouží čestné místo ve vaší kunsthistorické knihovničce. Tak neváhejte, vyšla totiž v malém nákladu!