V poslední lednový den letošního roku skončila výstava Jan Jiří Heinsch. Ve službách jezuitů, která se v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem konala už od loňského listopadu. Pořádající instituce umožnila nejen vydání doprovodné publikace, ale připravila rovněž nyní spuštěnou virtuální prohlídku výstavy, díky níž je možné ji zhlédnout, ačkoliv již skončila.

Díla starého umění zdaleka nepatří mezi běžné sbírkové předměty roudnické galerie, přesto se v jejích fondech nachází trojice rozměrných pláten právě od Jana Jiřího Heinsche, pocházejících z daru Augusta Švagrovského (1847–1931). Tyto malby se staly výchozím bodem pro zamýšlenou komorní výstavu, kterou jsme společně s Martinem Deutschem (SDU FF MU) pro galerii připravili. Vedle připomenutí pozoruhodného Heinschova díla bylo jejím cílem zdůraznění hlavních objednavatelů tohoto malíře, tedy jezuitů. Samotná příprava výstavy ukázala, že i přes rozsáhlou a pro Heinschovo dílo klíčovou výstavu připravenou pro Císařskou konírnu na Pražském hradě Michalem Šroňkem (2006/2007), tady nepochybně zůstává dostatek prostoru pro další bádání.

Pohled na výstavní instalaci (architektonické řešení Richard Loskot)

Poutavé minimalistické architektonické řešení výstavní instalace připravené Richardem Loskotem umožnilo divákům plně se soustředit na jednotlivá umělecká díla. Ta byla umístěna do elipsovité ocelové konstrukce evokující sakrální prostor, pro nějž byla část Heinschových prací původně určena a která výborně zapadla do výstavních prostor barokní Lobkowiczké zámecké jízdárny, kde roudnická galerie sídlí. Návštěvník tak byl mimo trojice „kmenových“ pláten z fondu galerie (Sv. Václav přisluhuje u stolu chudým a Sv. Mikuláš uděluje almužny a Sv. Řehoř) konfrontován s pracemi vystavenými v galerijním prostoru takřka poprvé, stejně tak jako s umělcovými chef-d’œuvry. Mezi ně lze nepochybně počítat často publikovaný obraz Sv. František Borgiáš v chudém hostinci nebo plátno Sv. František Xaverský jako ochránce nakažených morem určené původně pro oltář hřbitovní kaple v Liběšicích, které malířův první moderní monografista Jaromír Neumann považoval za ukázku vlichocení se do přízně venkovského lidu. Bližší studium vybraných děl následně ukázalo pestrost Heinschem využívaných inspiračních zdrojů, a to včetně prací Albrechta Dürera, stejně jako využívání vizuálních principů typických spíše pro španělské malířství 17. století, které je ve středoevropském prostředí poněkud ojedinělé a zasluhovalo by si další pozornost.

Jan Jiří Heinsch, Sv. František Xaverský jako ochránce nakažených morem, 1688, olej a plátno, Římskokatolická farnost Liběšice

Výše naznačené teze o možnostech dalších objevů dosud neznámých výtvarných děl se následně potvrdily již během samotného konání výstavy. V nabídce švýcarské aukční síně se objevila dvojice pláten autorsky určených jako italské práce ze 17. století zachycující sv. Augustina a sv. Jeronýma.

Jejich stylový charakter, ikonografické finesy, rozměry a v neposlední řadě samotné náměty – ve skutečnosti sv. Ambrož a sv. Jeroným – jednoznačně rozšiřují dosud torzálně poznanou (a také dochovanou?) řadu Heinschových obrazů, kam se mimo roudnického sv. Řehoře řadí také sv. Augustin, Lukáš a Jan Evangelista ze sbírek Národní galerie v Praze. I když sice nebylo možné zahrnout tato nová zjištění do výstavy, ani do současně vydané doprovodné publikace, přesto představují důležité rozšíření malířova oeuvru a současně ukazují neustávající důležitost klasického znalectví při rozšiřování povědomí o dílech jednotlivých autorů.

Jan Jiří Heinsch, Sv. Ambrož, kol. 1700

Jan Jiří Heinsch, Sv. Jeroným, kol. 1700

Zdroje fotografií: Galerie Roudnice