Ačkoliv jsou Vánoce křesťanskými svátky, letos v tomto čase slaví i židé. „Vánoční“ Příběh měsíce je proto věnován právě Chanuce.
Na závěr našeho kalendářního roku se odehrávají svátky dvou abrahámovských duchovních tradic. Jedny jsou křesťanské Vánoce, oslavující narození Ježíše Krista, a druhými je židovská Chanuka, připomínající vítězství Judy Makabejského. Chanuka je ve vztahu ke gregoriánskému kalendáři pohyblivým svátkem. Slaví se po osm dní, počínaje 25. dnem měsíce kislev, což je 9. měsíc podle židovského kalendáře. Letošní Chanuka probíhá souběžně s vrcholem vánočního období od 18. do 26. prosince. Vánoční svátky a svátek Chanuky se prolínají s dávnými pohanskými symboly světla, ohně a obrody, které jsou pro období slunovratu příznačné.
Svátek Chanuka oslavuje události na pomezí historie a legendy. Židé si připomínají úspěšné povstání Makabejských proti utlačovatelům z dynastie Seleukovců. V podmaněné Judeji byla syrským králem Antiochem IV. Epifanem zavedena násilná helenizace, která dosáhla svého vrcholu v zasvěcení jeruzalémského chrámu Diovi Olympskému. Proti tomu se vzbouřil velekněz Mattatiáš z rodu Hasmoneovců se svými syny – bratry Makabejskými. Bratři byli i s jejich matkou zajati, tupeni a nuceni k porušení židovského zákona, čemuž úspěšně vzdorovali. Po smrti otce a umučení bratrů Seleukovci se do čela povstání postavil Juda Makabejský (hebr. makkábí znamená kladivo), který roku 164 př. n. l. osvobodil Jeruzalém. Boj za náboženskou a národní samostatnost vyvrcholil opětovným zasvěcením jeruzalémského chrámu monoteistickému Jahvovu kultu.
Pierre Subleyras, Juda Makabejský ničí oltář a sochu Jupitera, cca 1735 (Stiftung Museum Kunstpalast, Düsseldorf).
Podle Talmudu nalezli vítězní Židé pouze jeden džbánek neznečištěného oleje. Olej byl přitom potřeba k zasvěcení (hebr. chanuka) jeruzalémského chrámu, aby zde mohlo hořet věčné světlo. Toto množství by za normálních okolností postačovalo na pouhý jeden den, ale olej přesto zázračně vydržel hořet dostatečně dlouho (po osm dní), aby bylo připraveno nové množství čistého olivového oleje vhodného pro chrámové světlo.
Peter Paul Rubens s dílnou, Vítězství Judy Makabejského, mezi 1634–1636 (Musée des Beaux-Arts de Nantes, Nantes). Juda Makabejský byl od středověku považován vedle krále Davida za jednoho ze starozákonních hrdinů. Na Rubensově díle, zhotoveného pro katedrálu v Tournai na objednávku biskupa Maximiliena Villaina, se Juda Makabejský modlí za duše poražených hříšníků. V období protireformace byl motiv vycházející z druhé knihy Makabejské používán za předobraz křesťanského odpuštění.
Chanuka je tzv. menším svátkem odkazujícím na historickou událost a s ní spojený zázrak. K uctění památky těchto událostí, „slavnosti světel“, se užívá svícnu zvaného chanukija. Vyskytuje se ve dvou hlavních podobách. První tvoří svícny lavicové, které se vyznačují řadou olejových hořáků nebo svíček s bohatě zdobenou odrazovou deskou za nimi. Druhý vychází z podoby sedmiramenného svícnu menory, s kterou může být nesprávně zaměněn. Na rozdíl od tohoto tradičního symbolu judaismu vychází u vlastní chanukije z dříku osm ramen zdobených stylizovanými rostlinnými motivy. Často užívaným devátým světlem je tzv. šámes – pomocník nebo sluha – který slouží k obsluhování světel zbývajících. Domácí svícny byly skromnějších rozměrů, ale synagogální dosahovaly v průběhu 19. století i dvoumetrové velikosti. Převažujícím materiálem byl kov. Odlévány byly ze stříbra, mosazi anebo bronzu.
Vyobrazení různých typů chanukových svícnů v The Jewish Encyklopedia vol. 6, s. 224–225.
V duchovním životě židů nedosahuje Chanuka srovnatelného významu se souběžným svátkem křesťanů. Přesto mají tyto „židovské Vánoce“ podobné kouzlo. Charakter Chanuky je našemu pojetí Vánoc blízký svojí intimitou, radostnou náladou a oslavou v úzkém rodinném kruhu, kde hlavními postavami jsou děti. Po osm dní se zapaluje každý den jedna svíce, svícen se vystavuje v okně nebo na jiném viditelném místě v domě. V synagoze a doma se odříkávají příslušná požehnání, společné chvíle doprovází zpěv, pojídání smažených pokrmů (bramboráky latkes a koblihy sufganijot) a hraní her pojících se s osudem a štěstěnou (děti si hrají s drejdlem, který je podobný káče).
Chanukija v okně bytu rabína Posnera naproti budově ústředí nacistické strany v německém Kielu, 1932.
Chlapec před rozzářenou chanukijí osmý den, cca 1950–1960,.
Obdarovávány jsou stejně jako o Vánocích především děti, a to drobným penízem nebo moderněji dárkem. Dárkonoš (Mikuláš, Ježíšek, Kristydle atp.) se v židovské tradici nevyskytuje – jeho roli zastávají rodiče a prarodiče. Přes jisté podobnosti je třeba mít na zřeteli jedinečný původ a rozdílný význam obou svátků, které k sobě přiblížila až emancipace širokých vrstev překotného 19. století.
„Darwinisticky“ pojatá karikatura v sionistickém časopise reagující na asimilaci Židů, Schlemiel, č. 1, 1904.
Zdroje:
Eva Kosáková a kol., Slovník Judaik, Praha 2006.
Jaakov Newman – Gavriel Sivan, Judaismu od A do Z. Slovník pojmů a termínů, Praha 1998.
Hynek Rulíšek, Postavy, atributy, symboly. Slovník křesťanské ikonografie, České Budějovice 2006.
Ludvík Svoboda (ed.), Encyklopedie antiky, Praha 1973.