V jednom z předešlých dílů našeho nepravidelného cyklu o neoklasicismu ve střední Evropě jsme letmo zmínili kontakty sochaře Antonia Canovy s rakouským kancléřem Metternichem. V dnešním pokračování se proto na tuto největší uměleckou celebritu své doby a její středoevropské vazby podíváme o něco podrobněji.

Jeden ze zásadních zvratů v životě Antonia Canovy (1757–1822), rodáka z Possagna na území někdejší Benátské republiky, představovalo Napoleonovo tažení do Itálie. Na jaře roku 1797 starobylé Benátky po více než tisíci letech samostatnosti padly a na podzim téhož roku připadly na základě mírové smlouvy z Campo Formio Rakousku. Jen necelý měsíc poté, co v lednu 1798 rakouské jednotky vpochodovaly do vypleněného města na laguně, obsadila francouzská vojska papežský stát. Nejslavnější Benátčan v Římě proto raději opustil nebezpečnou metropoli a vrátil se do rodného městečka v podhůří Dolomitů. Už v létě se však vydal znovu na cesty, tentokrát ale ještě dále na sever – do Vídně.

Continue reading →

V severovýchodním křídle druhého patra holešovského zámku se nachází tzv. modrý pokoj s bohatou neoklasicistní výmalbou. Stěny místnosti jsou členěny iluzivní patrovou architekturou, zalamované kladí nese tenké subtilní sloupky, pod korunní římsou jsou zavěšeny draperie a iluzi prostoru dotváří propracované antické nádoby na odstupňovaných soklech. V moravském prostředí je tato výzdoba zcela unikátní, a to způsobem zpracování antických motivů, které doslovně citují římskou předlohu – antické malby z Neronova paláce.

Continue reading →

V nedávném článku o Chichiho korkovém modelu Pantheonu jste se dozvěděli, jak se detailní a propracované korkové modely staly v druhé polovině 18. století oblíbeným sběratelským artiklem. V tomto článku se dozvíte, jak tyto modely získaly na začátku 19. století zcela nový význam jako forma trojrozměrné vědecké dokumentace pro nově vzniklou odbornou disciplínu – klasickou archeologii.

Ve sbírkách zámku Kynžvart se nachází unikátní korkový model antického chrámu, který představuje pozoruhodný příklad díla balancujícího na hranici mezi oblíbeným suvenýrem a právě tímto novým typem vědecké archeologické dokumentace.

Continue reading →

Stejně jako každý rok touto dobou vám naše redakce přináší pár společných tipů na vánoční dárky, kterými letos hodláme udělat radost svým blízkým anebo které bychom si sami přáli najít pod naším redakčním vánočním stromečkem.

Continue reading →

V Minulém díle našeho nepravidelného cyklu byla řeč mimo jiné o neapolském portrétu slavné modelky, tanečnice a herečky Emmy Hamiltonové. Její proslulá představení v podobě tanečních póz a živých obrazů byla inspirována nejen antickými sochami, ale také souborem tehdy objevených a ve své době velmi populárních děl nástěnného malířství ze starověkých Pompejí.

Když se 1. června 1748 objevily u západní pompejské brány první rozvaliny antického domu, nikdo netušil, že dělníci právě našli tzv. Ciceronovu vilu, která později vydá jedny z nejkrásnějších a nejvzácnějších nálezů na svazích Vesuvu.

Continue reading →

V předchozích dvou dílech našeho nepravidelného cyklu jsme navštívili dnešní Polsko a setkali se s několika urozenými mecenáši a mecenáškami, kteří propadli kouzlu ztracených a v 18. století znovu objevovaných antických měst pod Vesuvem.

Pelagia Róża Potocká (1775–1846) byla vzdálenou příbuznou „polského Winckelmanna“ Stanisława Kostky Potockého, o kterém jsme psali v minulém díle. Stejně jako Izabela Lubomirská, o jejímž pompejském kabinetu na zámku Łańcut byla už také řeč, byla také devatenáctiletá Pelagia Róża obdivovatelkou slavné francouzské portrétistky Louise Élisabeth Vigée Le Brun (1755–1842). Continue reading →

Stejně jako každý rok touto dobou vám přinášíme přehlídku toho nejlepšího anebo nejbizarnějšího, čím se v naší redakci letos chystáme obdarovat své nejbližší. 

Continue reading →

V dalším pokračování našeho nepravidelného cyklu o archeologické inspiraci v umění 18. století zůstaneme ještě jednou na území historického Polského království. Navštívíme tentokrát jedinečný osvícenský park, který podobně jako „pompejský kabinet“ z předchozího dílu vdečí za svůj vznik ženě.

Jeden z nejkrásnějších parků anglického typu v Polsku nechala vybudovat vévodkyně Helena Radziwiłłská (1753–1821), bohatá polská mecenáška a významná členka varšavské lóže svobodných zednářů. Continue reading →

K nejznámějším příkladům inspirace novodobých umělců archeologickými nálezy z měst pohřbených pod Vesuvem patří návrhy interiérového designu v podobě „pompejských“ pokojů a kabinetů. Začaly se objevovat v druhé polovině 18. století a jejich popularita přetrvala až do druhé poloviny století následujícího. Dnes nejslavnější realizace pocházejí hlavně z jižní a západní Evropy, svědectví o neutuchající popularitě pompejských maleb však najdeme také u nás ve střední Evropě.

Východně od Krakova při cestě do haličského Lvova leží městečko Łańcut, jehož chloubou je zámek slavného polského rodu Lubomirských. Jeden z jeho salonů zdobí dekorativní malby inspirované antickými freskami z Pompejí. Při bližším pohledu zjistíme, že navzdory své vysoké umělecké kvalitě se však od spousty jiných pompejských kabinetů z konce 18. století objevujících se napříč Evropou v něčem přece jenom liší. Reprodukce antických maleb v Łańcutu jsou totiž překvapivě nedokonalé, vybledlé a s chybějícími částmi.

Continue reading →

Objevení antických měst Herkulánea a Pompejí v první polovině 18. století představovalo jeden z důležitých mezníků evropské kultury na prahu moderní éry. Nálezy autentického antického umění vzrušovaly v 18. a 19. století zástupy sběratelů, umělců, historiků i teoretiků umění. Ovlivnily podobu architektury, malířství, sochařství, uměleckého řemesla či interiérového designu. Jejich zkoumání formovalo počátky několika vědeckých oborů, muzejnictví a památkové péče. A také samotné téma zkázy obou měst pod Vesuvem se stalo nedílnou součástí moderní imaginace. 

Continue reading →