Radka Nokkala Miltová, odborná asistentka Semináře dějin umění Masarykovy univerzity, se ve své vědecké práci dlouhodobě zabývá otázkou profánní ikonografie, a to především v moravské freskové malbě 17. a 18. století. To dokládá nejen její publikovaná disertační práce Mezi zalíbením a zavržením: Recepce Ovidiových Metamorfóz v barokním umění v Čechách a na Moravě, ale i řada dílčích studií, z nichž můžeme zmínit například text Bůh Harpokratés, alegorie mlčenlivosti a Slavkov u Brna. Nejnovějším příspěvkem k dané problematice je pak kniha Ve společenství bohů a hrdinů s podtitulem Mýty antického světa v české a moravské nástěnné malbě šlechtických venkovských sídel v letech 1650–1690.

Autorka po stručném uvedení do problematiky raně novověké mytografie předkládá čtenáři výčet moravských freskových výmaleb s profánní ikonografií. Klíčem k systematice práce jsou jí osobnosti malířů. V jednotlivých podkapitolách představuje jejich realizace s důrazem na osobnost objednavatele, jeho sociální postavení a s přihlédnutím k těmto skutečnostem interpretuje použití daných ikonografií. Tak to pozorujeme například v Novém Městě nad Metují, kde se pod výzdobou coby objednavatel podepsal Walter Leslie, jeden z klíčových mužů, kteří se podíleli na zavraždění Albrechta z Valdštejna. Autorka čtenáře provází jednotlivými místnostmi novoměstského zámku a zamýšlí se nad významem maleb v prostorách rozličných funkcí, o čemž svědčí například její analýza malé jídelny. Případně upozorňuje na reprezentativní rozměr malby a odkazy na osobnost objednavatele, což je patrné například v prvním apartmá, kde spojuje emblémy jako je EX PACE UBERTAS (Z míru hojnost) se snahou vyjádřit Leslieho zásluhy v bojích, které vedly k míru a hojnosti. Podobně autorka poukazuje mimo jiné i na použití témat spojených s Iásónem, čímž objednavatel zřejmě upozorňuje skutečnost, že byl nositelem Řádu zlatého rouna. V podobném duchu mapuje autorka dalších čtrnáct moravských realizací a postupně odkrývá rozlišné ikonografické motivy i jejich významy. Po analýze jednotlivých výmaleb pak Miltová zasazuje fresky do evropského kontextu. Předkládá čtenáři přehled mapující praxi přejímání grafických předloh, věnuje se reprezentačním strategiím šlechty, poukazuje na možné interpretační roviny a posléze zdůrazňuje užití specifických ikonografií v závislosti na typu místnosti, pro které byly určeny.