Ostatky panovníků nejen ve svatovítské katedrále

Po více než 230 let byla cínová schránka s ostatky olomouckých přemyslovských knížat zazděna v sakristii kostela sv. Štěpána na Klášterním Hradisku. Až nyní byla za dozoru památkové péče sejmuta pamětní deska z roku 1718, která byla původně  spolu se sarkofágem umístěna v mauzoleu přemyslovských knížat. Následně byla do zděné příčky pod pamětní deskou učiněna sonda, která odhalila dutinu s rozměrným cínovým objektem. V tom by měly být uloženy ostatky olomouckých přemyslovských knížat Oty I.  a Oty III. a jejich manželek Eufemie a Durancie, osmého olomouckého biskupa Jana III.  a premonstrátského opata na Hradisku Roberta I.

Ostatkům byla v minulosti věnována značná péče, což dokládají aktivity několika opatů kláštera.  Alexej Worstius z Löwenthalu, který je mimo jiné spojen i se stavebními aktivitami na Svatém Kopečku u Olomouce, vybudoval  pod starou  kostelní věží Klášterního Hradiska v roce 1674 kapli sv. Kříže a za účelem uložení ostatků zakladatelů kláštera ji upravil na mauzoleum. Vytvořením náhrobku připomínajícím tuto skutečnost opat pověřil  Františka Zürna, člena významné olomoucké rodiny sochařů.

Nezanedbatelné umělecké aktivity spojené s ostatky olomouckých přemyslovců zaznamenáváme i v roce 1718, kdy opat Benedikt II. Bönisch nechal vytvořit nové mauzoleum. Význam této realizace dokládá angažování klíčových osobností tehdejší umělecké produkce na Moravě. Jmenovitě například italského sochaře a štukatéra Baldassara Fontany, olomouckého sochaře Jana Sturmera  či vídeňského mramoráře Johanna Hagenmüllera.

Tyto aktivity jsou nám dokladem snah o zdůrazňování historie instituce a panovnického založení, které se odráží v umělecké výzdobě celého areálu. Tím olomoučtí premonstráti nejen demonstrovali svou starobylost či vznešenost, ale vymezovali se rovněž vůči konkurenčním klášterům, případně z okolností svého založení vyvozovaly právní a ekonomické nároky. Přihlášení k odkazu panovnického založení tak dozajista dopomáhalo k větší cti a slávě zdejší kanonie.

Zrušení kláštera v důsledku josefínských reforem a jeho proměna na vojenský špitál s sebou přineslo přehodnocení důležitosti mauzolea i ostatků uložených uvnitř. Tumba s přemyslovskými knížaty byla tedy přenesena do kaple sv. Štěpána a vložena do spodní části tubusu pravého točitého schodiště přiléhajícího k sakristii. Opětovné odhalení schránky s ostatky je pomyslnou tečkou na konci příběhu panovnického založení kláštera a jeho významu v dějinách této instituce.