Tahala jsem Římsu, a co vy? 

Během setkání v rámci projektu KULREG jsem obdržela pozvání z ČVUT na workshop s názvem Svislé konstrukce – řemeslná obnova historických staveb, který pořádala stavební fakulta. Takto samo o sobě to nezní úplně zábavně, ale ve výsledku to bylo parádní. Ale hezky od začátku, protože už cesta tam byla dosti vtipná. 

Workshop probíhal tři dny, přičemž začínal v úterý a končil ve čtvrtek. Ale to bych nebyla já, aby šlo něco hladce a já neměla jiný program, který by to komplikoval. V úterý ráno jsem musela ještě na promoci své nejlepší kamarádce. Takže jsem vyrazila na promoci v teniskách, s kufrem, nacpanou kabelkou a kytkou v ruce. Rychle jsem přiběhla, přezula se, odhodila věci do šatny a snažila se tvářit slavnostně a jakoby nic. Ceremonie se odehrála, já jsem pobrala svá zavazadla a utíkala v lodičkách na autobus do Jihlavy, abych se s mírným zpožděním a jedním přestupem dostavila na workshop.

Přijela jsem do Telče, zjistila jsem, že jsem přišla pouze o úvodní přednášky, ale stíhám krásně navazující program. Odcházeli jsme do domu z roku 1905 a na základě našeho pozorování a rozhovorů s majitelem, jsme se snažili udělat  SHP. Pro mě jako nearchitekta mírný šok, kreslení půdorysů a určování nosných konstrukcí, ale byla to zajímavá zkušenost. Obzvlášť, když se ty moje nákresy snažil někdo pochopit.

Druhý den ráno začalo to, na co jsme se všichni nejvíc těšili – praktická část. Lidé , které znáte v oblecích (rozuměj docentka, kurátor sbírek,…), si oblékli montérky a vyměnili počítače za nářadí. Ve skupinách po čtyřech jsme si vyzkoušeli čtyři různá stanoviště. Učili jsme se postavit na sucho nosnou zeď a různé typy vazeb zdiva, natahování tradiční vápenné omítky a prorývání sgrafita, pracovat s různými typy předpřipravených omítek k rekonstrukci pámátkových objektů a v neposlední řadě, tažení římsy. Nejvíce jsme si asi užili práci s klasickou omítkou a možnosti si do ní něco vyrýt, a také tu římsu, protože tohle jen tak někde neuvidíte a už vůbec si to nezkusíte.

K obědu nám vyučující připravili příjemné grilování a jídlo bylo servírováno jak jinak než v zednických nádobách. K večeru jsme byli všichni špinaví, unavení, ale pyšní na to, co se nám podařilo.

Závěrečný den se nesl ve znamení diskusí nad naší prací v předchozích dnech, přednášce o rekonstrukcích památek, ale také ještě krátké exkurze. Vydali jsme se na zbouraniště jednoho domu a snažili jsme se dle trosek, obvodových zdí a jiných indicií zjistit, o  jakou stavbu se jednalo, k čemu sloužila a jak mohla vypadat. Bylo zajímavé vyzkoušet si, jak se z téměř ničeho dá vyčíst tolik informací.

Workshop byl skvělý, hlavně proto, že když si něco zkusíte prakticky, pamatujete si toho daleko víc než z klasické přednášky či čtení knih. Proto se podobných akcí ráda účastním a  jen v Telči už jsem byla na různých projektech po páté. A určitě ne naposledy.