Od 30. října 2019 do 14. února 2020 bylo v Muzeu krásných umění v Budapešti možné zhlédnout výstavu vlámského malířství 17. století v čele s Rubensem a jeho talentovaným žákem Van Dyckem v doprovodu děl jejich současníků.
Jedním z cílů výstavy bylo prostřednictvím malby a grafiky, pocházející především ze sbírek muzea, zdůraznit Rubensovu genialitu a vliv jeho výtvarné produkce na umělce té doby. Tyto exponáty byly doplněny o zápůjčky z významných celosvětových veřejných sbírek, na jejichž příkladech chtělo muzeum představit stylově i tematicky všestranné zaměření vlámské malby 17.století. Výstava se snažila poukázat také na kulturní vazby mezi jižním Nizozemím a prostorem Uher, a to zejména prostřednictvím rakouského arcivévody Leopolda Viléma Habsburského, syna císaře Ferdinanda II. V 17. století, po vítězství protireformace, bylo totiž jižní Nizozemí pod nadvládou španělské větve Habsburků. Opětovné nastolení katolické víry přispělo mimo jiné ke kulturnímu zaměření na italské vzory, které umělci reflektovali osobitým způsobem.
Více jak 120 děl bylo rozděleno do deseti sekcí, které měly divákům předvést všestrannost zlatého věku vlámské malby. Na úvod bylo možné zhlédnout díla představující zdejší umělecká centra, panovníky a novou éru uměleckého mecenátu. Několik portrétů zde doplňovalo například také svého druhu první ilustrované umělecké album s názvem Theatrum Pictorium. Tento bohatě ilustrovaný „katalog“ vytvořil pro arcivévodu Leopolda Viléma jeho dvorní malíř a grafik David Teniers mladší na základě italských obrazů z arcivévodovy sbírky.
David Teniers ml., Theatrum Pictorium, zdroj: szepmuveszeti.hu
Petr Paul Rubens, Portrét markýzy Brigidy Spinoly Dorii, zdroj: wikipedia commons
Návaznost na italské umění bylo možné vidět také v následující části, která byla věnována studijním cestám do Itálie, kde se umělci učili a nalézali inspiraci v antických, renesančních i soudobých dílech. Jedním z největších lákadel výstavy byl Rubensův mistrovský portrét markýzy Brigidy Spinoly Dorii v přítomnosti jezdeckého portrétu Giancarla Dorii a působivého portrétu Rubensovy dcery Clary Sereny. Diváci však nebyli ochuzeni ani o známá biblická či mytologická témata v podobě Rubensových děl Adam a Eva, Zuzana a starci, Tří grácie nebo Venuše a Amor.
Následující sekce se nesly v duchu protireformace. Nacházely se zde malé obrazy pro soukromou devoci i rozměrnější oltářní plátna. Unikátní podívanou zajistila jedna z tapisérií z Rubensova populárního cyklu Decius Mus spolu s přípravným návrhem ve formě olejové skici. Společně měly vytvářet náhled do tohoto Rubensem propagovaného média. Další část byla věnována charakteristickým žánrům v podobě zátiší, krajinomaleb a vyobrazení zvířat se snahou ukázat divákům rozvoj vzájemné spolupráce mezi umělci. Demonstrací tohoto typického přístupu vlámských malířů byly Dary moře od Franse Snyderse, který byl specialistou v malování zvířat, a Jacoba Jordaense zaměřujícího se na zobrazení postav.
Foto z výstavy, zdroj: debrecensun.hu
Předposlední část tvořily různé typy portrétů s řadou Van Dyckových mistrných děl. Umělcovu schopnost zdůraznit charakteristické rysy portrétovaného bylo možné pozorovat na portrétech anglického krále Karla I. Stuarta a jeho rodiny, včetně nové a hodnotné akvizice muzea v podobě svatebního portrétu princezny Henrietty Marie. Poslední část výstavy představila návštěvníkům žánrové obrazy a díla ilustrující nizozemská přísloví. Výstava tvořila pokračování série, kterou začalo muzeum před lety pořádat na základě významných děl ve svých sbírkách. Dobré vztahy se světovými muzei jim umožnily vytvořit unikátní expozice a nezbývá než doufat, že se muzeu podaří v této tradici i nadále pokračovat.
Zdroje: mfab.hu