Haagská galerie Mauritshuis zakončila Rembrandtův rok výstavou jednoho z jeho nejnadanějších žáků, Nicolaese Maese (1604−1693). Jednalo se o vůbec první samostatnou výstavu tohoto umělce a bylo na ní možno zhlédnout více než třicet obrazů pocházejících ze sbírek z celého světa.

Výstavě byl tradičně vyhrazen prostor v jednom z křídel původního královského paláce. Podobně jako Nicolaes Maes ve svých žánrových malbách členil interiér do několika vzájemně se prolínajících prostor, rovněž autorka výstavy Ariane van Suchtelen rozdělila nepříliš rozsáhlou výstavní síň různými přepážkami, a dala tak vyniknout několika výraznějším celkům v umělcově díle.

První z nich tvoří pětice obrazů s biblickými scénami, kterým se Maes věnoval během svých učňovských let u Rembrandta. Nejranější z nich, Ježíš žehnající dětem, pochází pravděpodobně z let 1652–1653. První datovaný obraz představuje vyhnání Hagar a Ismaele z roku 1653, tedy krátce po tom, co Maes opustil Rembrandtovu dílnu. Rembrandtovo školení se v tomto obraze projevuje především ve znázornění  jemných emocí a osvětlení scény.

Další celek Maesovy tvorby tvoří žánrová malba zastoupená zde celkem 13 obrazy. Umělcovým předmětem zájmu byly většinou ženy v domácnosti věnující se různým „ženským“ aktivitám, například šití nebo starání se o děti. Patrně nejznámějším typem v jeho díle je takzvaný luistervink, volně přeložený jako špehyně. Jedná se o scény situované do interiéru, často s několika samostatnými prostory pronikajícími jeden do druhého. Zásadní roli v těchto obrazech hraje služka stojící za dveřmi nebo na schodišti, která odposlouchává, co se děje v jiné místnosti. Maes jich za svého života vytvořil celkem šest a tři z nich bylo možné na výstavě zhlédnout.

Poslední celek, který Maesovi za jeho života zajistil velký úspěch, tvoří portrét. Maes se na tento žánr začal soustředit patrně s vidinou zisku krátce po smrti vedoucího dordrechtského portrétisty Jacoba Gerritsz. Cuypa. Zpočátku se jednalo spíše o konvenční obrazy, postupem času ale umělec vytříbil svůj styl a vytvářel jedinečné, elegantní a sofistikované portréty. Své klienty často situoval do různých parků nebo idylické krajiny a zahaloval je do fantazijních, antických rouch.  Na základě rostoucí poptávky se na konci 50. let umělec věnoval už jen tomuto žánru. Tato část jeho tvorby byla v uměleckohistorické literatuře dlouho přehlížena. I z tohoto důvodu je škoda, že jí na výstavě není věnována větší pozornost. Co se týče počtu, portréty na výstavě sice převažují, ale díky jejich malému formátu a také umístění spíše v zadní části výstavního prostoru se mezi rozměrnějšími biblickými scénami a žánrovou malbou poněkud ztrácejí. Maesovy kvality jakožto portrétisty se nejvýrazněji projevují patrně v párovém dětském portrétu (Portrét dívky s jelínkem a Portrét chlapce jako lovce) asi z roku 1671. Portrétovaní, situovaní do fantasktní, snové krajiny, mají na sobě zářivé šaty vyhotovené z luxusních látek a zaujímají elegantní , vznešenou pózu. Jejich podobizny plně vyjadřují postavení a sebejistotu umělcových klientů.

V  únoru se výstava přesouvá z Mauritshuisu do Národní galerie v Londýně, kde ji můžete navštívit až do konce května.

Zdroje: mauritshuis.nl