Od Dürera k Brueghelovi

Je potěšující sledovat vzrůstající zájem badatelů i institucí o práce na papíře. Ať už jde o kresby nebo grafické listy, v současné době probíhá nebo proběhlo několik důležitých výstavních a výzkumných projektů, které výrazně posouvají naše poznání těchto křehkých uměleckých děl. Na přelomu roku 2019 a 2020 se tak například v Antverpách uskutečnila výstava kreslířského díla mimořádně inspirativního umělce Jana Brueghela st., který alespoň pro širší veřejnost stál tak trochu ve stínu svého slavnějšího otce. [Krátká zpráva o výstavě zde,  detailní recenze katalogu potom zde.] Prakticky současně pak byla v Art Institute of Chicago otevřena výstava „Rubens, Rembrandt and Drawing in the Golden Age“, k níž byla vydána i velice inspirativní publikace a jejíž detailnější recenzi vám v dohledné době přineseme. Na mnoha projektech se finančně podílela The Getty Foundation, která v rámci své iniciativy The Paper Project podporuje bádání o pracích na papíře.

Jedním z těchto podpořených badatelských projektů je i výstava, kterou je možné v současnosti zhlédnout ve vídeňské Albertině. Ta je také s ohledem na současná epidemiologická opatření nejsnadnějším cílem k návštěvě. Výstavní projekt je věnován rané technice leptu a nese název „Die frühe Radierung. Von Dürer bis Bruegel“. Jde o jednu z těch výstav, které byly na jaře postiženy omezeními spojenými se snahou zastavit šíření nemoci COVID-19. Expozice tak byla otevřena veřejnosti pouze do 11. 3. a nyní je její trvání prodlouženo do 1. 11. 2020. Jde přitom o společný projekt, na kterém kromě Albertiny spolupracovalo Metropolitní muzeum v New Yorku, kde výstava proběhla na přelomu let 2019 a 2020. Výstava a doprovodný katalog se zaměřují na mapování prvních šedesáti let existence této techniky. [Detailní recenzi katalogu od Joyce Zelen najdete zde.]

Návštěvník má tak jedinečnou možnost obdivovat grafická díla předních uměleckých osobností jako byl Albrecht Dürer, Pieter Brueghel st. nebo Parmigianino, a na druhou stranu je konfrontovat s díly autorů známých spíše odborníkům než veřejnosti – např. Daniela Hopfera, Augustina Hirschvogela nebo prakticky neznámého Sebastiana de’ Valentinise. Chronologicky a geograficky uspořádaná výstava nabízí možnost zkoumat technické detaily konkrétních tisků, stejně jako je srovnávat s dochovanými kresbami jednotlivých umělců nebo přímo tiskovými matricemi. Na technologický aspekt je kladen zvláštní důraz, a tak mimo přehledně představené grafické postupy a nástroje, které umožňují divákům sledovat rozdíly například mezi mědirytem a leptem, jsou do expozice umístěny také části historických zbrojí  ozdobené obdobnými technikami, na nichž také participovali jednotliví zmínění umělci.

Při návštěvě tak zjistíte, proč po prvních námětech leptaných do železa přešla většina umělců k mědi, nebo můžete ve výjimečně takřka vylidněných prostorách vídeňské Albertiny  v klidu sledovat detaily Dürerovy kresby Krista na Olivetské hoře, případně vztah Parmigianinovy studie a následného leptu zachycujícího milenecký pár. Pokud tedy máte možnost, rozhodně neváhejte a vídeňskou výstavu navštivte, ani v této zvláštní „pandemické“ době toho nebudete litovat.