Čas uzavřených muzeí a galerií zdá se ještě zdaleka není u konce, a proto vám přinášíme další tip, kterak se s raně novověkým uměním setkat alespoň ve virtuálním prostoru.
Digitalizování muzejních sbírek je v dnešní době snad již pravidlem. Kvůli nastalé situaci ale muzea a galerie objevují také dříve netušené možnosti virtuálního prostoru a online prezentace. Dnes vás zveme na virtuální prohlídku Leiden Collection, jedné z největších soukromých sbírek zaměřené na umění nizozemského zlatého věku. Proč? Už jen skutečnost, že součástí kolekce je patnáct maleb a dvě kresby od Rembrandta, což z ní činí vůbec největší soukromou kolekci děl tohoto umělce, je snad pádný důvod.
Rembrandt, Busta vousatého muže, 1633
Zřejmě největším lákadlem této sbírky je zcela volně přístupný online katalog, který ke každému obrazu z celkových dvě stě padesáti děl ve sbírce připojuje poutavou esej vysvětlující atribuci a okolnosti vzniku díla, detailní popis provenience i odkazy na literaturu. Dále se na stránkách této instituce můžeme setkat s dalšími obecněji zaměřenými esejemi o umělcích zastoupených ve sbírce či o jejich patronech. Za pozornost stojí také kvalitní série videí o technologickém průzkumu děl a akvizicích na aukcích. Jedním z nich je například tohle video zaměřené na leidenského umělce Gerrita Doua.
Thomas Kaplan (*1962), v profesním životě investor do drahých kovů, zasvětil své kulturní filantropické působení právě sběratelství nizozemských mistrů zlatého věku. Kaplan vystudoval historii na Oxfordu, lásku k Rembrandtově tvorbě ale nalezl už v dětských letech. O jeho sběratelství však zpočátku neuvažoval, neboť byl přesvědčen, že většina děl z nizozemského zlatého věku je bezpečně uložena v muzejních sbírkách. Sdílel pouze vášeň své ženy pro sběratelství francouzského a italského designu z období modernismu. Později ale zjistil, kolik fascinujících děl se dodnes nachází v soukromých rukou a od roku 2003 se spolu s manželkou začali sběratelství věnovat systematicky.
Svou sbírku nazval podle Rembrandtova rodiště Leiden Collection. Její jádro tvoří právě Rembrandtovy práce a díla nejbližšího okruhu jeho spolupracovníků, jako například Jana Lievense, Pietera Lastmana, či Carla Fabritia. Dále se soustředí na mistry činné v samotném Leidenu – Gerrita Doua, Franse van Mieris a další tzv. fijnschilders. Mimo tyto okruhy se Kaplanovi věnují i sběratelství témat souvisejících s láskou ve dvorské společnosti v nizozemském umění, přičemž nejvýraznější dílo tohoto okruhu bezpochyby přestavuje Vermeerova Mladá žena u virginálu. Nakonec je ve sbírce zastoupeno i několik maleb dalších velkých mistrů – utrechtského carravaggisty Hendricka ter Brugghen, portrétisty Franse Halse, či žánrového malíře Jana Steena. Ve sbírce jsou až na výjimky díla zaměřená na lidskou postavu, zátiší naprosto minimálně.
Kaplanovi se své sbírky pokoušejí propagovat na každoročních rembrandtovských výstavách po celém světě, přičemž toto úsilí v sobě zahrnuje i určitou snahu o šíření osvěty a humanismu. Zaměstnávají také pětici kurátorů a kurátorek, kteří výrazně rozvíjí vědecké bádání v tomto odvětví. Druhou cestou, jak své sbírky propagují, je již výše zmíněný online katalog s esejemi a kvalitními reprodukcemi děl. Tak neváhejte a také se zblízka pokochejte tolika skvosty nizozemského zlatého věku.
Zdroj textu a obrázků: Leiden Collection