Návštěvy hrobek, krypt, katakomb a dalších tajuplných podzemních prostor vždy patřily k významným zastávkám v itineráři cestovatelů na kavalírských cestách i pozdějších Grand Tours. Zejména v Římě směřovaly již od pradávna kroky poutníků na významná raně středověká pohřebiště s hroby mučedníků a světců, o nichž referovaly nejrůznější poutnické příručky a průvodci městem.
V období raného novověku přibyl nový impulz v podobě humanistického a archeologického zkoumání hmotných památek starověku. Objevy podzemích prostor někdejšího Neronova Zlatého paláce a vyzdvižení monumentálních sousoší Láokoóna či Herkula Farneského ze zaniklých antických paláců a lázní tak mělo v 16. století zásadní dopad nejen na dějiny renesančního umění, ale podnítilo také nový vědecký zájem o archeologické vykopávky a zkoumání podzemí.