Peter Burke | Hybrid Renaissance: Culture, Language, Architecture | Budapest 2016

Hybrid Renaissance: Culture, Language, Architecture je název v pořadí osmadvacáté knihy Petera Burka. Cambridgeský profesor ve své nejnovější publikaci již tradičně pohlíží na svět raného novověku neotřelým pohledem kulturního a sociálního historika a tentokrát zkoumá období renesance jako živý organismus, ve kterém vedle sebe koexistují a prolínají se nejrůznější vlivy. Na příkladu italského i neitalského prostředí poukazuje na to, jakým způsobem se podařilo propojit italskou renesanční kulturu s kulturou evropského i mimoevropského prostoru. Burkovým cílem je pak prozkoumat nově vznikající formy, které pramení ze spojení starší lokální tradice a nově přicházejících podnětů italské renesance.

Ve svém textu pracuje s pojmem „hybridizace“, prostřednictvím kterého se snaží vypořádat s vnímáním kultury jako statického stavu a poukázat na skutečnost, že se jedná o neustále se proměňující fenomén „bez ostrých hran“. Burke v úvodu knihy zdůrazňuje, že „hybridizace“ může mít pro rozvoj kultury značný potenciál.  Předkládá například domněnku, že vykořenění tradic a přenos myšlenek do jiného prostředí může být často předpokladem kreativity. Vzájemná interakce dvou myšlenkových světů, která probíhá srze debatu a často i nepochopení názorů dílčích stran, vede k výměně vědomostí.

Burke zkoumá „hybriditu“ v širokých kulturních a sociálních souvislostech. Neopomíjí se zastavit u otázky migrace, globalizace či multikulturalismu raného novověku, dívá se na rozlišné demografické skupiny a zkoumá tak prostředí dvora či města. Neopomíjí ani jazykovou stránku, literaturu, hudbu, otázku náboženství či filozofie. V neposlední řadě pak otevírá v kapitolách věnovaných architektuře, respektive umění, otázku vizuální kultury. Zde Burke poodhaluje významy použitých vizuálních forem. Věnuje se tak například pronikání flámského umění do Itálie a jeho roli v dvorské kultuře.

Jaromír Neumann | Petr Brandl | Praha 2016

Objemná monografie Petra Brandla (1668–1735) zpracovaná Jaromírem Neumannem, měla v rukopisné verzi přes tři tisíce stran. Tato rozsáhlá práce k publikaci připravená editorkou Andreou Steckerovou si klade za úkol představit v prvním svazku čtenáři historika umění Jaromíra Neumanna (1924–2001) a jeho dvanáct studií o Petru Brandlovi. Druhý svazek pak tvoří katalog děl s bohatou obrazovou přílohou. Continue reading →

Petr Uličný a kol. | Architektura Albrechta z Valdštejna: Italská stavební kultura v Čechách v letech 1600–1635. I a II | Praha 2017

Pobělohorská doba, třicetiletá válka, rekatolizace Evropy a především Albrecht z Valdštejna. Dvoudílná kniha vydaná v roce 2017 přináší komplexní pohled na jedno z nejzajímavějších období vůbec, které přineslo rozvoj stavitelství a ovlivnění italskou stavební kulturou. Zabývá se realizovanými, ale i plánovanými stavbami ve frýdlantském vévodství a také často zkoumaným Valdštejnovým pražským palácem.

Zdroje: Databazeknih

Jiří Kroupa a Jan Sedlák | Zelená hora: Žďársko Jana Santiniho | Praha 2015

Publikace Zelená hora s podtitulem Žďársko Jana Santiniho, kterou si můžete v naší seminární knihovně přečíst jak v českém, tak v anglickém vydání, se zabývá známou stavbou Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Kniha z roku 2015 se zaměřuje nejen na život, umělecké začátky a architektonické dílo významného barokního architekta, ale i na symboliku a význam samotné stavby. Tuto významnou kulturní památku nově zpracoval profesor Jan Sedlák společně s profesorem Jiřím Kroupou.

Zdroje:  Kosmas | iDNES

Matthijs Ilsink | Hieronymus Bosch: Painter and Draughtsman: Cataloque Raisonné & Technical Studies | Brussels 2016

Za povšimnutí jistě také stojí dvě knihy zaměřující se na dílo Hieronyma Bosche. Tyto publikace vznikly pro rok 2016 na počest 500. výročí smrti významného malíře v rámci projektu The Bosch Research and Conservation, paralelně byla také uspořádána výstava děl Hieronyma Bosche v Noordbrabants Muzeu.

Jedná se o velkou revizi kompletního umělcova díla nejen pomocí moderní techniky, ale také na základě archivního výzkumu či stylové i ikonografické analýzy.

Pokud hledáte odpovědi na otázky: Kdo je Bosch? Které malby a kresby byly malovány jeho rukou? Jaký vztah existuje mezi jeho dílem? Jak spolehlivé jsou atribuce? Pak jistě sáhněte po této nové monografii a katalogu díla Hieronyma Bosche, které naleznete nyní nově v Gettyho knihovně.

Zdroje: Jeroen Bosch Plaza

 

Blanka Kubíková | Portrét v renesančním malířství v českých zemích – jeho ikonografie a funkce ve šlechtické reprezentaci | Praha 2016

Portrétní tvorba je mezi uměleckými žánry bezesporu jedním z nejdiskutovanějších témat dějin umění. Soustavný zájem o tuto problematiku projevuje rovněž kurátorka Národní galerie Blanka Kubíková. Její kniha Portrét v renesančním malířství v českých zemích – jeho ikonografie a funkce ve šlechtické reprezentaci poskytuje ucelený pohled na téma šlechtické podobizny 16. a 17. století na našem území. Z hlediska metodologie projevuje autorka zájem o klasické uměleckohistorické disciplíny, mezi které řadíme znalectví či ikonografickou analýzu, ale po vzoru osobností jako je například Peter Burke pracuje i v intencích kulturně-historických.

V úvodní kapitole autorka představuje dostupné archivní prameny a nabízí čtenáři rozmanitý výčet funkcí portrétu zkoumaného období. Dále knihu člení na základě příslušnosti obrazů k daným rodům. Prvně se zaměřuje na iniciační moment vzniku portrétních souborů, který autorka odkrývá v kapitole Počátky portrétních galerií v českých zemích, sbírka hradecká. Posléze se věnuje obrazům představujícím pány z Rožmberka, pozornosti neunikla galerie pernštejnsko-lobkovická a cyklus obrazů Prakšických ze Zástřizl.  V každé z kapitol se pak autorka pozastavuje u odlišných funkcí portrétu. Například u podobizen Viléma z Rožmberka si všímá jeho výsadního politického postavení a hledá tak analogie k portrétům z císařského prostředí. V kapitole věnované obrazům pernštejnské provenience se pozastavuje u dvojportrétu Marie Manrique de Lara s nahým dítětem a jejího chotě Vratislava z Pernštejna, na kterých poukazuje na použití mariánské symboliky sloužící ke zdůraznění kontinuity rodu, stejně jako konfesijní stálosti. Na díle Rolama de Mois představujícím protějškové svatební obrazy Johany z Perštejna a jejího manžela Fernanda de Gurrea z Aragonu upozorňuje na přítomnost děl vytvářených podle španělské módy. Portrét Jiřího Zikmunda Prakšického ze Zástřizl pak autorka používá jako prostředek k vykreslení osobnosti tohoto člena Jednoty bratrské a doložení jeho vazeb v humanistických kruzích.

Charles Dempsey | Inventing the Renaissance putto | Chapel Hill 2001

Charles Dempsey ve své knize Inventing the Renaissance Putto mapuje vývoj zobrazování puttů v umění. V úvodu vysvětluje pojmy putti a spiritelli, které rozvíjí v historických souvislostech. Knihu samotnou autor rozdělil do pěti hlavních kapitol, které vztahuje k významným osobnostem renesance. Například první kapitolu věnoval Donatellovi a jeho objevení puttů nebo ve třetí kapitole se zabývá známým obrazem od Sandra Boticelliho Mars a Venuše. Kapitolu nazval Spirits of nightmare a snaží se nám na konkrétním díle přiblížit problém s interpretací puttů.

 

gregorFt

Foto: www.uncpress.org