22. listopadu 2019, Antverpy, Rubenianum.

Za oknem se matně rýsuje deštěm rozpitá silueta Rubensova domu a my, zmoklí a s promočenými teniskami, si kus toho venkovního nečasu neseme s sebou. Mysl ani tělo se ještě nestihly vzpamatovat z brzkého vstávání a většina z nás se nezmůže na nic jiného než na mlčenlivé zírání před sebe, občas protknuté pokyvováním, které má signalizovat zájem a porozumění. Pomalu se ploužíme mezi plechovými regály a hledíme na úhledně seřazené kartony. Najednou se zastavíme u fotoalb s barevnými květovanými deskami plnými pohlednic s reprodukcemi obrazů a dalších uměleckých děl, které nás vytrhnou z šedivé letargie, a oči nejednoho z nás se zalesknou nepředstíraným zájmem.

Archiv Marie-Louise Hairs, zdroj: Rubeninanum

Dnešním příspěvkem do této rubriky je právě fotografický záznam zmíněných alb, a dalo by se tak říci, že se vlastně jedná o fotografii fotoarchivu, nebo, chcete-li, fotoarchiv ve fotografii. Ona barevná květinová alba jsou však jen dílčí součástí rozsáhlého osobního archivu belgické kunsthistoričky Marie-Louise Hairs (1912–1998), který se do Rubeniana dostal v roce 2011 jako součást knihovny a archivu jejího dlouholetého přítele, Pierra de Séjournet  (1933–2010) − právníka, jehož vášní bylo také studium evropského umění.

Marie-Louis Hairs, zdroj: Annuaire du corps enseignant et du personnel scientifique de l’Université de Liège 1967.

Marie-Louise Hairs se narodila roku 1912 ve městě Lutych na východě Belgie. Na tamější univerzitě vystudovala dějiny umění a v roce 1952 zde také obhájila svou dizertační práci zaměřenou na vlámské květinové zátiší 17. století (La fleur dans la peinture flamande du XVIIe siècle). Tato specializace později přerostla v celoživotní vášeň, díky níž si Marie-Louise Hairs vydobyla vedoucí postavení a status široce uznávané specialistky na tento žánr. Na lutyšské univerzitě působila až do odchodu do penze v roce 1994, nejdříve jako odborná asistentka a později jako profesorka.

Podobných alb s pohlednicemi, jako je to na fotografii, se v archivu nacházejí necelé tři desítky. Jejich pečlivé seřazení a inventář osobního archivu jsou výsledkem práce archivářky Any Sofie Magalhães, která se archivu věnovala v roce 2013, a poskytují ideální počáteční půdu k bádání. V archivu se kromě pohlednic nachází také korespondence s různými evropskými akademiky, kteří se na Marie-Louise Hairs obraceli převážně se znaleckými otázkami, nejčastěji ohledně atribucí, nepublikované články, kresby květin, ale také turistické mapky různých míst, recepty nebo články o kočkách.

Archiv Marie-Louise Hairs, zdroj: Rubenianum

Pohlednice v albech jsou seřazeny většinou podle autorů, bez popisků, a jedná se převážně o snímky celých děl, které jsou v některých případech doplněny o detaily. Společným jmenovatelem sousedících děl jsou ale kromě autorů také expresivní výrazy tváře nebo použití stejného barevného pigmentu. V albech se totiž nenacházejí pouze květinová zátiší, ale rovněž například reprodukce tapisérií z různých období nebo portrétního umění, což svědčí o široké znalosti umění jejich majitelky. Některé z pohlednic nejsou „pouhými zakoupenými suvenýry“, ale pozdravy z cest adresované Marii-Louise Hairs. Jejich existence tak vlastně posouvá archiv této kunsthistoričky někam dál na pomezí například známých raně novověkých štambuchů.

Každopádně, já už vím, co udělám se svou sbírkou pohledů. Co vy?

Zdroje:

Rubenianum, archiv Marie-Louise Hairs.

Say it with flowers – An insight into Marie-Louise Hairs’s archive, The Rubenianum Quarterly  2013/3,  s. 5.

Ana Sofie Magalhães, Lieneke Nijkmamp, Een geschreven tuin: het persoonlijk archief van bloemenstillevenspecialiste Marie-Louise Hairs (1912–1998) in het Rubenianum te Antwerpen, RKD bulletin 2014/1, s. 29–34.