nově objevené spolvero na moně lise naznačuje, že malba nevznikala prvotně na desce, jak se doposud předpokládalo.

Technika spolvero spočívá v přenesení přípravné kresby na podložku. Pod karton, kde byla originální kresba, ​​se vložil list papíru, to celé se položilo na měkkou podložku a poté se jehlou vytvořily dírky skrz obě vrstvy v hlavních konturách budoucí malby. Takto perforovaný list se následně položil na připravenou dřevěnou desku a pomocí látkového váčku naplněného sazemi se na něj přenesla kresba ve formě teček v hlavních liniích. Nespornou výhodou této techniky je nejen rychlé přenesení přípravné kresby, ale i možnost vytvářet další dílenské kopie uměleckého díla. Spolvero se v době renesance hojně využívalo,  setkat se s ním můžeme i u dalších obrazů Leonarda da Vinci, jako je například Dáma s hranostajem.

Praktická ukázka techniky spolvero (v angličtině pouncing)

La Gioconda byla snímkována multispektrální kamerou ve třinácti různých vlnových délkách: v deseti ve viditelném spektru a ve třech v blízkém infračerveném. Poté byla použita metoda multispektrálního zpracování obrazu LAM ( Layer Amplification Method ), díky níž vzniklo 1 560 snímků, které byly postupně analyzovány.

Detail objevených kontur spolvera

Na složených rukou si můžeme povšimnout důsledného dodržení linie spolvera. Oproti tomu na čele linie spolveru neodpovídá, což znamená, že v původním projektu byla tvář Mony Lisy orientována více doprava. Jeden ze snímků také poukázal na detail umístěný mírně napravo od hlavy, a to na kresbu připomínající hlavičku jehly do vlasů, možnou součást původního návrhu, která však byla umělcem později odstraněna.

I obrazy, které nám mohou připadat důvěrně známé a zdánlivě nás již nemohou ničím překvapit, jsou revidovány a znovuobjevovány. Jedním příkladem za všechny by mohl být obraz Dívka čtoucí dopis od Johannese Vermeera, o kterém jsme psali dříve zde.

Johannes Vermeer, Dívka čtoucí dopis (1657)

Zdroj a foto: lejournal.cnrs.fr

Pascal Cotte – Lionel Simonot, Mona Lisa’s spolvero revealed, Journal of Cultural Heritage XLV, 2020, s. 1–9.