Nejen aristokraté rádi cestovali. Zejména Řím byl Rovněž cílem vzdělanců a umělců, a to po poměrně dlouhou dobu, takže v 19. století, o kterém pojednává tento článek, byl umělci z různých evropských zemí doslova přecpaný. Nazaréni, Thorvaldsenova dílna nebo stipendisté římských cen ze zaalspských akademií, včetně té vídeňské, jsou asi těmi prvními, kdo se nám vybaví, když pomyslíme na Malíře, sochaře a architekty cestující do Říma. Lákadlem pro ně nebylo jen město samotné a jeho současnost, ale také antické památky. V první polovině 19. století se však někteří – a byli to především architekti – rozhodli posunout obvyklé hranice umělecké cesty za vzděláním mnohem dále než na Apeninský poloostrov. Rozhodli se vydat do Řecka!
Dnes, kdy je Řecko nezpochybnitelným členem západního světa, to může znít bizarně. Jenže v první polovině 19. století byl jak Peloponés tak velký kus Balkánu stále součástí Osmanské říše, a pro Západo- i Středoevropany tak představovaly jednu z nejbližších pořádných exotik, jaké se daly najít. Dokonce to byla exotika tak velká, divoká a nebezpečná, že tam moc cestovatelů vlastně nejezdilo. Je známým faktem, že poznání antiky proběhlo spíše skrze římské než řecké artefakty. Continue reading