Stejně jako předešlá témata našeho Vánočního speciálu, i narození Ježíše Krista patří mezi nejfrekventovanější náměty křesťanské ikonografie vůbec. Slavnost narození Páně, neboli Boží hod vánoční, je pro křesťany zvláště důležitým svátkem, během něhož si připomínají onu tolik očekávanou a oslavovanou událost příchodu Ježíše Krista na svět.
Od života Panny Marie se tedy konečně dostáváme k hlavnímu protagonistovi všech christologických výjevů. Pro navození sváteční atmosféry si můžete k tomuto předvánočnímu čtení pustit tematickou koledu ?.
https://www.youtube.com/watch?v=HGQR2VRvW_8
O samotném narození Páně a jeho okolnostech se můžeme dočíst v Lukášově evangeliu (Lukáš 2: 1-20). Podle něj vydal císař August nařízení, aby byl proveden soupis lidu, proto se všichni vydali zapsat se do svých měst. I Josef s Marií (již v požehnaném stavu) tedy vycestovali z Galileje do Josefova rodného města, Betléma.
„Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.“
Lukášovo evangelium bylo pro výtvarné umění velmi inspirativní, i když podobu dějiště nijak neupřesňuje. Některé motivy proto byly odvozeny z novozákonních apokryfů (Pseudo-Matoušovo a Pseudo-Jakubovo evangelium) a středověké literatury (Kniehy o Božiem narození o Božie mladosti). Zatímco umělecká díla západního křesťanství zobrazují události, jež narození Krista buďto předcházely, nebo se odehrály až po něm, v byzantském prostředí bylo zvykem zachycovat skutečný porod, během něhož leží Panna Maria na lůžku v přítomnosti dvou porodních bab. Východní ortodoxní církev se také více opírá o apokryfní evangelia, podle nichž porod proběhl v jeskyni a až třetího dne Maria odnesla dítě do chléva, kde se mu klaněli vůl s oslem.
Ve zjevení sv. Brigity Švédské (1370) přivedla Panna Maria dítě na svět modlíc se v kleče bosá, přičemž narozený Ježíš vyzařoval oslnivé světlo, které bylo v umění často zdůrazňováno potlačením ostatních světelných zdrojů. Pseudo-Bonavntura zase zmiňuje sloup, o který se Panna Maria v onu chvíli opřela a k němuž Josef přinesl otep sena. Sloup tak někdy tvoří součást konstrukce chléva. V umění 15. století bývala tato scéna zasazována do zřícenin stavby s romanizujícími okny odkazující na židovský chrám, jenž Kristus svým narozením nahradil.
Neznámý řezbář (jihočeský/ brněnský/ dolnorakouský?), Narození Krista, kol. 1520, dřevo, 92 x 107,5 cm (MG)
Výjevů zachycujících narození Páně je jistě nespočet, ale pro náš Vánoční speciál jsem vybrala dřevěný reliéf z Moravské galerie, k němuž mimochodem patří i reliéf Navštívení Panny Marie. Oba reliéfy byly zhotoveny neznámými autory kolem roku 1520 z lipového dřeva, na němž jsou patrné zbytky polychromie, a pravděpodobně byly určené pro nějaký křídlový či pevný oltář. Diagonální kompozice umocněná architektonickou kulisou vede zrak diváka od sv. Josefa s oslem a volem vykukující ze dveří nalevo, přes Pannu Marii s Ježíškem a anděly, až ke kolébce napravo a krajině v pozadí. Zasazení výjevu do takovéto architektury převládalo už od poloviny 14. století. Panna Marie je zde zobrazena klečící se sepjatýma rukama v modlitbě. Plášť (vzbuzující spíše dojem samoúčelné drapérie) zakrývá Mariinu postavu a v jeho cípu kolébají andílci Jezulátko. Tento motiv byl v pozdně gotickém umění poměrně běžný. Za povšimnutí jistě stojí andílci, kteří ovšem nemají křídla. To je možné přičítat výpravnosti scény, která jakoby líčila příběh lidí, jenž se kdysi skutečně odehrál.
Panna Marie v naději z Květnova, Dolní Bavorsko, 80. léta 15. stol.
Přestože se jedná o velmi tradiční ikonografický námět, lze v některých jeho výtvarných zpracováních najít i méně obvyklé motivy, jako například zmiňované postavy andílků bez křídel. Zaujmout ale mohou také některé aspekty liturgie vykonávané na Boží hod vánoční, tedy 25. prosince. V tento den bylo a stále je zvykem sloužit tři mše, které mají podle sv. Tomáše Akvinského odkazovat na trojí zrození Ježíše Krista – první z Boha Otce od věčnosti, druhé tělesné v Betlémě a třetí duchovní v srdcích či duších učedníků a věřících. První mše na Hod Boží vánoční je vigilie Narození Páně neboli půlnoční (případně andělská) mše, druhá (pastýřská) probíhá za svítání a poslední třetí mše (velká či slavná) se slouží ve dne. Součástí vánočních svátků bylo stavění betlémů (navazující na jakési imitatio Christi sv. Františka z Assisi) a různé paraliturgické hry. V novověku bylo při tom navíc manipulováno se sochou Panny Marie v naději (tzv. Maria Gravida), které byla z břicha vyjmuta postava Ježíše.
Literatura:
Helene E. Roberts, Encyclopedia of Comparative Iconography: themes depicted in works of art, Chicago 1998, s. 141–143.
Jan Royt, Slovník biblické ikonografie, Praha 2006, s. 164–167.
Jiřina Totušková, Reliéf navštívení P. Marie a narození Páně v Moravské zemské galerii (diplomová práce), Katedra dějin umění a výtvarné výchovy FF UJEP, Brno 1966.
Valburga Vavřinová, Malá encyklopedie Vánoc, Praha 2000, s. 127.