Letos si připomínáme sto let od narození prof. Ivo Krska, kterému je věnován Příběh měsíce září.
Představte si pokoj. Prostorný, ale ne příliš rozlehlý, spíš útulný, se stropem vysokým přesně tak, jak mají v oblibě bytoví architekti. Pokoj příjemně omšelý a jemně zaprášený, s lehce vybledlým kobercem na podlaze a knihovnami podél stěn. Uprostřed něj stojí velký stůl se stohy knih a papírů. Pracovna, řekli byste. Nejspíš ji už nikdo dlouho nepoužívá. A přece máte pocit, že to není tak úplně opuštěné a vyhaslé místo. Kde to jsme? V pokoji Ivo Krska. Profesora Ivo Krska. Přední osobnosti českého dějepisu umění, znalce, historika a kritika umění, a také příležitostného malíře. Muže, jenž zasvětil svůj život malířství. Sté výročí narození této osobnosti si letos připomínáme (* 6. června 1922).
Prof. Ivo Krsek
Ivo Krsek vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně (dějiny umění – klasická archeologie, 1945–1949) a po krátkém působení v Olomouci se v roce 1956 stal odborným asistentem brněnského Semináře dějin umění. S ním zůstal profesně spjat až do své smrti. Spolu se Zdeňkem Kudělkou, Milošem Stehlíkem a o něco mladším Jaroslavem Sedlářem patřil k představitelům neobyčejně silné poválečné generace historiků umění – absolventů brněnské Masarykovy univerzity, kteří se zároveň postupně vystřídali na vedoucí pozici Semináře (v období Krskova vedení v letech 1974–1986 dočasně přejmenovaného na Katedru věd o umění – oddělení dějin výtvarného umění). V roce 1990 byl Ivo Krsek jmenován profesorem; jeho další práci však přerušila těžká nemoc, jíž podlehl o tři roky později. Moje generace, jež nastoupila do prvního ročníku studia dějin umění v roce 1994, se tak s Ivo Krskem už nesetkala.
Setkali jsme se však s jeho texty – články, studiemi, knihami. Ty všechny vypovídají, že jejich autor byl člověk nesmírně vnímavý k barvám a světlu a zároveň schopný přetavit vizuální působení obrazu do neobyčejně kultivovaného jazyka, který velmi působivě dokáže zprostředkovat popisovanou malbu čtenáři. Historik umění s duší malíře, malíř se zvídavostí historika umění. Jako milovník obrazů, sběratel a malíř se přátelil se současnými umělci – Bohdanem Lacinou, Bohumírem Matalem nebo Jánušem Kubíčkem, s nímž maloval. Jako vědec zkoumal barokní malířství Moravy a Slezska, dílo Rubense, Tiziana, ale i malířů moderních, jako byl Claude Monet. Vždy jej zajímala koloristická linie evropské malby; jak poznamenal Jiří Kroupa, v uměleckokritických debatách na pařížské Akademii kolem roku 1700 by Ivo Krsek jistě stranil „Rubensistům“. Krskovi vděčíme za pomyslný základní pilíř bádání o barokní malbě na Moravě a v někdejší rakouské části Slezska: byl to on, kdo v poválečném období jako první realizoval základní výzkum malířských děl in situ, provedl jejich formálně stylový popis a atribuce, a posléze je sestavil do syntetizující vývojové linie, dále precizované jeho žáky. Krskovy studie i diplomové práce jeho studentů se tak staly důležitým východiskem pro další výzkum. Podrobněji bude Krskův odborný odkaz náležitě reflektován při dalších příležitostech, o nichž bude ještě řeč. Nyní se však vraťme zpátky do našeho pokoje.
Bohumír Matal, Genese, 1963. Moravská galerie v Brně
Pokoj má jednu zvláštnost. Velký prosklený výklenek s rozměrným oknem, ovládaným speciálním mechanismem, který umožňuje pohyb ohromné skleněné tabule, a tak je možné okno otevřít nebo zavřít. Vzácný dobový prvek interiéru, který, pomineme-li jeho architektonickou hodnotu, dovoluje propojit vnitřní prostor pokoje s vnějším okolím domu. A to na jaře a v létě tvoří hustá zeleň stromů táhnoucí se až k obzoru, kde zahlédneme vilu Tugendhat. Tak krásné světlo byste jinde hledali jen stěží. Možná proto se pokoj nezdá opuštěný ani vyhaslý. V takovém světle a s takovým výhledem na dosah si prof. Krsek prohlížel fotografie barokních obrazů a fresek a jeho vrozený cit pro barevné kvality uměleckých děl rezonoval s proměnami světla v jeho pokoji. Měkké světlo pokoje pomáhalo oživovat oltářní obrazy a nástěnné malby, které si prof. Krsek ukládal při svých cestách do paměti a jejichž snímky pořizoval. Malé černobílé obrázky, jež by se vám vešly do peněženky, později vystřídaly větší formáty, zachycující nejen celé kompozice, ale i detaily. Zvláště ty ze západoevropských institucí, které doputovaly za železnou oponu, se vyznačují vysokou kvalitou a jistě byly profesorem Krskem vítány jako relativně hodnotná náhrada za originály, které nemohl vidět. Nedostatek obrazového materiálu, který si dnes díky tisícům snímků v našich počítačích a telefonech, umíme představit jen stěží, ukazují i pečlivě uchovávané barevné pohlednice od zahraničních kolegů s reprodukcemi obrazů či fresek, které si pan profesor ukládal k fotografiím.
Na fotografiích byly obrazy celé řady barokních malířů, jejichž dílu se Ivo Krsek věnoval a jejichž charakteristiku ve svých textech podal. Od začátku studoval dílo Josefa Sterna, o němž napsal disertační práci (1949) a jehož plánovanou monografii nakonec neuskutečnil, věnoval se Františku Antonínu Šebestovi-Sebastinimu (1956). Nejvíce (a zcela jistě nejraději) však Ivo Krsek psal o Franzi Antonu Maulbertschovi. Přitahovalo jej zejména Maulbertschovo rané dílo vyznačující se expresivitou a výjimečnou barevností. Psací stůl, stěny, strop, okno s výhledem byly mnohokrát svědky pečlivého zkoumání fotografií, které pan profesor skládal vedle sebe, do komparačních a stylových řad.
Nelze si nepředstavit, že by Krskův pokoj netoužil po nějaké (maulbertschovské) fresce…
Franz Anton Maulbertsch, Vysvobození Panny (Únos), detail, kolem 1759. Moravská galerie v Brně
Zajímá-li barokní (nejen nástěnná) malba i vás, rádi bychom vás pozvali na dvoudenní Workshop ke 100. výročí narození prof. Ivo Krska (1922–1993) „Neopakovatelný malířský kosmos“, který se uskuteční 6. a 7. října 2022 na Semináři dějin umění FF MU, v Moravské galerii a ve vybraných barokních objektech v Brně a okolí. O programu vás budeme včas informovat.
U příležitosti stého výročí narození prof. Krska dále letos na podzim vychází speciální dvojčíslo časopisu Opuscula historiae artium 21/ 2022, č. 1–2: Centenárium prof. Ivo Krska (6. 6. 1922 Hodonín – 24. 7. 1993 Brno), zaměřené na barokní malířství, do nějž přispěli přední čeští i evropští specialisté. S obsahem čísla vás brzy rádi seznámíme na stránkách časopisu OHA.
A na závěr poděkování – Seminář dějin umění FF MU upřímně děkuje rodině prof. Ivo Krska za předání jeho kompletní fototéky a rukopisů diplomových prací Krskových žáků. Fotografie i rukopisy budou zařazeny do sbírky fotografií, resp. knihovny Semináře, kde budou k dispozici pro další studium. Děkujeme!
Zdroje:
Jiří Kroupa, Sedmdesát let dějin umění v Brně, in: Jiří Kroupa – Lubomír Slavíček (edd.), Almanach sedmdesát let Semináře dějin umění Masarykovy univerzity v Brně 1927–1997, Brno 1997, s. 18–19, 64.
Ondřej Jakubec, in: Tomáš Borovský – Jiří Němec (edd.), Pod ochranou Kleió. Historické obory na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, Brno 2019, s. 82–83.
LS [Lubomír Slavíček], heslo Krsek, Ivo, in: Anděla Horová (red.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění A/M, Praha 1995, s. 410–411.
LS [Lubomír Slavíček], heslo Krsek, Ivo, in: Lubomír Slavíček et al., Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Praha 2016, s. 737–738.
Foto:
archiv Semináře dějin umění FF, Moravská galerie v Brně, Wikimedia Commons
