Léto je tady a s ním i čas na naše pravidelné tipy na letní čtení! Ať už míříte k moři, na chalupu nebo jen do parku či na terasu, máme pro vás knihy, které stojí za to přibalit do zavazadla.
Inspiraci můžete načerpat také v našich tipech z let 2018, 2019, 2021, 2022 a 2025.
Haruki Murakami: Komturova smrt, 2018
Jednoho dne najdete v podkroví obraz. Nikdo vám neřekne, jak se tam dostal, a vy se na to vlastně ani nebudete ptát. Plátno zobrazuje scénu z Mozartova Dona Giovanniho – hlavní hrdina na něm probodává Komtura, všechny postavy jsou však oblečeny do kostýmů z japonského období Asuka před třinácti sty lety. Budete celé dny sedět před obrazem, poslouchat Mozarta a postupně si začnete uvědomovat, že hranice mezi minulostí a současností je tenčí, než jste si mysleli. A pak se Komtur zhmotní přímo ve vašem pokoji. Bude vysoký asi jen šedesát centimetrů a bude tvrdit, že není duch, ale Idea. V Murakamiho světě jsou Ideje prostě menší, než bychom čekali, a rozhodně přátelštější než v opeře, kde táhnou hříšníky do pekel. Komturova smrt je totiž nejen román o umělci, který ztratil ženu a našel obraz. Je to především kniha o tom, jak umění otevírá průchody mezi vrstvami reality, o nichž jste netušili, že se navzájem dotýkají. Objevuje se zde záhadný soused s nepřirozeně bílými vlasy, který si objedná portrét z důvodů, jež se nikdo netroufá nahlas pojmenovat, a jáma za zahradní svatyní, ze které se v noci ozývá cinkání zvonečku. Je v ní i Vídeň roku 1938 a japonský malíř, který namaloval něco, o čem mu zakázali mluvit. A až dočtete těch sedm set stran o tomhle všem, budete nějakou dobu jen sedět a přemýšlet – a možná i čekat, jestli se v rohu pokoje neobjeví někdo malý, kdo vám řekne, co dál. (Pavel Suchánek)
Oliver Pötzsch: Hrobník, 2022
První díl knižní série o hrobníkovi Augustinu Rothmayerovi nabízí čtenáři pohled do různých vrstev vídeňské společnosti konce 19. století. Prostřednictvím detektivního příběhu a mladého židovského vyšetřovatele Leopolda von Herzfeldta, který do tradicionalisticky orientované Vídně přiváží novinky, například fotografii, sledujeme vyšetřování několika vražd. Kniha tematizuje proměnu technik a modernizaci nejen na poli kriminalistiky, ale především v oblasti pohřebnictví a dobové obavy z pohřbení zaživa. S výňatky z Almanachu pro hrobníky, sepisovaného Rothmayerem a zmiňujícího například zvonečky přivazované k zemřelým v márnici, se prolíná soudobá hudba – od Straussova Radeckého pochodu až po tango tančené v zastrčených kabaretech. Autor poutavě propojuje historické reálie s detektivní zápletkou a vytváří živý obraz Vídně na prahu moderní doby, díky čemuž je román nejen napínavým příběhem, ale i zajímavým nahlédnutím do každodennosti a proměn tehdejší společnosti. (Tereza Horáková)
Ulinka Rublack: Astronom a čarodějnice, 2025
Silvia Federici: Kaliban a čarodějnice, 2025
Jakožto milovník sociální historie chci ke čtení doporučit dvě knihy, které loni vyšly poprvé v českém překladu a které spojuje nejen podobný název, ale i téma systémového násilí páchaného na ženách v raném novověku, jehož se chopily historičky angažující se ve feministickém hnutí.
Nechvalně známý sociálně-ekonomický fenomén čarodějnických procesů je čtenářům v knize Ulinky Rublack (*1967) představen na konkrétním případu Kathariny Kepler (1547–1622) z Leonbergu, kterou před soudem proti sousedským obviněním z podávání jedů a uřknutí dobytka hájí její syn, vědec Johann Kepler (1571–1630). Kniha je poutavým příběhem vztahu matky a jejích dětí na pozadí protestantské vlády ve württemberském vévodství. Fakta a statistiky jsou čtenáři předkládány důvodně a nenásilně, historické reálie i prostředí jsou vykresleny střízlivým pohledem, jemuž však neuniknou ani ty nejmenší detaily ze světa módy či tehdejšího stravování.
Stejně fascinující je i pohled do mysli astronoma, který svou kosmologií dokazuje, že věda a víra nemusejí být nesmiřitelnými nepřáteli. Ve svých spisech naznačuje, že „nebesa sama o sobě nic nesvedou“ a že lidské osudy je třeba hledat ve společenských, materiálních, kulturních i genderových faktorech. Svou neoblomností, důstojností a ostrým rozumem, které využívá při obhajobě vlastní matky, pak ukazuje, že vědec u rudolfinského dvora nemusí být uzavřeným podivínem, ale může být člověkem plným empatie a vlídnosti.
Knihu Silvie Federici (*1942) si můžete přečíst, pokud vás zajímá marxisticko-feministické vysvětlení společenských a ekonomických příčin tohoto pronásledování žen v 15.–18. století, jehož součástí byla i Katharina Kepler. Stručně řečeno, podle Federici představuje hořící hranice odpověď nově se rodícího kapitalismu na otázku, co si počít se ženami, které nemohou pracovat nebo nemohou – či nedej bože nechtějí – rodit další mzdové otroky. (Juliana Hudecová)
Peter Englund: Stříbrná maska. Pohled na život královny Kristiny, 2008
Přiznávám bez mučení, že nemám životopisy historických osobností příliš v lásce. Nekonečné popisy životních peripetií, které končí (jak také jinak) smrtí dotyčné osoby. Knížka o švédské královně Kristině je však jiná. Líčení osudů této slavné ženy nepostupuje přísně chronologicky a tento neotřelý přístup umocňují různé kontextuální scény, které zajímavě dokreslují charakter doby. Autor, oceňovaný švédský historik a vynikající znalec dějin 17. století, usiluje o to, aby se Kristině co nejvíce přiblížil a její osobnost popsal tak, aby si čtenář mohl na tuto kontroverzní aristokratku vytvořit vlastní názor. Příjemným bonusem je svěží, velmi čtivý styl, který proměňuje biografii v napínavý román. Po přečtení knihy budete muset chvíli přemýšlet: kým Kristina skutečně byla a kým chtěla být? (Michaela Šeferisová Loudová)
Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye, 1890
Dlouhé debaty nad podstatou krásy, okolnostmi vzniku uměleckého díla a jeho následným přijetím publikem. To vše jsou motivy, s nimiž se setkáváme hned v první kapitole právem milované klasiky romantismu. Ikonické dílo dekadentního génia Oscara Wilda nás zavádí nejen do uměleckého ateliéru, ale také do duše narcistického Doriana Graye, který se postupně, okouzlen svou vlastní krásou tak dokonale ztvárněnou na plátně, propadá do hlubin zoufalství a sebedestrukce. Řádek po řádku jsme svědky odporné proměny zprvu nevinného mladíka v zhýralého bohéma, jehož ohyzdné činy však díky jeho vyřčenému přání kazí jeho portrét, nikoli jeho samotného. Hororový román oplývající dramatickými zvraty, ale také barvitými popisy čehosi krásného a současně ohavného, je ideální knihou, která vám nedá spát nejen během horkých letních nocí. (Karolína Maněnová)
Margriet de Moor: Malíř a dívka, 2011
Historický román nizozemské autorky Margriet de Moor provází čtenáře smutným osudem vražedkyně Elsje Christiaens, jejíž mrtvé tělo, vystavené pro výstrahu, zakreslil na jaře roku 1664 Rembrandt van Rijn. Kromě příběhu Elsje autorka poodhaluje také mysl mistra světla a stínu, zkroušenou nedávnou smrtí jeho milované Hendrickje. Vyprávění přibližuje osudný den veřejné popravy 3. května 1664, průběžně se však vrací k minulým událostem, ať už ze života malíře, či odsouzené dívky. Příběhové linie se vzájemně doplňují a chvílemi prolínají. Spisovatelka od počátku knihy směřuje pozornost čtenáře k Rembrandtovým obrazům a kresbám, zejména k obrazu Židovská nevěsta a lavírovaným perokresbám Elsjina těla, které se nacházejí v newyorském Metropolitním muzeu. V románu se mísí tragické vyprávění o morové ráně, jež se stala osudnou také Hendrickje, s popisy umělcovy práce. Autorka se soustředila na zachycení atmosféry Amsterdamu po polovině 17. století, včetně konfesní konfrontace kalvinismu s římskokatolickým náboženstvím; stěžejní pasáže však zachycují duševní stav stárnoucího malíře i osmnáctileté Elsje. Román není jen příběhem geniálního malíře a vzdorné dívky, kterou by dnes, nebýt Rembrandtových perokreseb, nikdo neznal, ale také filosofickým pojednáním o životě a smrti, věčnosti a pomíjivosti. (Žaneta Marvanová)
Alexandre Dumas: Lady Hamiltonová, 1863
Když Horatio Nelson roku 1798 rozdrtil francouzskou flotilu u Nilu, Emma Hamiltonová stála po jeho boku v Neapoli a slavila. Generál Dumas, otec slavného romanopisce, mezitím uvízl v Egyptě a domů se dostal až po letech. Jeho syn Alexandre pak dospíval v době, kdy Paříž hltala zprávy o jeho konci v bídě — a přesto ho vnímala jako legendu, možná právě proto, že jeho příběh byl tak bizarně spjat s osudem jeho otce. Lady Hamiltonová není román pro ty, kteří hledají psychologickou sondu nebo historickou přesnost — je to portrét namalovaný širokým štětcem člověka, který byl Emminým příběhem okouzlen dřív, než ho vůbec začal vyprávět. Ti, kteří si pamatují Emmu ze stránek knihy Susan Sontagové, budou mít vzácnou příležitost porovnat, co se stane, když jeden autor hledá pravdu a druhý legendu. P. S. Věděli jste, že Alexandre Dumas byl v době psaní románu ředitelem vykopávek v Pompejích? (Eliška Petřeková)
Kate Lister: Děvky, šlapky, hampejznice: Dějiny prodejného sexu, 2023
Žádná nudná publikace, ale drzá a zábavná procházka od starověku po 70. léta 20. století. Rozverná kniha zaměřená na ženy poskytující fyzické potěšení, o nichž se ví víc, než by se dalo čekat. Kate Lister bere čtenáře od populárních hetér v antickém Řecku přes démonizované „hříšnice“ středověku, poctivé renesanční kurtizány, mužské prostituty 18.–19. století až po pracovnice v koncentračních táborech a hnutí v 70. letech. Například kapitola o starověkých hetérách přináší nejen fakta, ale i úsměvné pasáže o tom, jak jejich „důvtip a půvab“ často přecházely v boj o moc nad muži, kteří je podceňovali. Každá kapitola je nabitá trefnými poznámkami, ironickými postřehy a historkami, které ukazují, že dvojí morálka je stará jako svět. Nabízí historický pohled na postavení žen a sexualitu. Svérázně propojuje historii s uměním — od starověkých reliéfů přes renesanční obrazy kurtizán až po dokumentární fotografie — a přitom nikdy nezapomíná zdůraznit, jak moc tyto „padlé ženy“ ovlivňovaly dění kolem sebe. Své další poznatky shrnula také v knize A Curious History of Sex, která vyšla v roce 2020. V letošním roce Kate Lister vydává publikaci Flick, která zkoumá historii ženské sexuality napříč staletími. (Karolína Hubáčková)
Karel Schulz: Kámen a bolest, 1942
„Kdykoliv uslyšíš kázat o konci světa, jdi, vezmi dláto a tvoř a stav.“ Kámen a bolest z pera Karla Schulze představuje fascinující a hluboký pohled do života a myšlení Michelangela Buonarrotiho. To, co se zdá jako česká klasika k maturitě, však skrývá nevídané množství erudice, kterou čtenář hltá plnými doušky v každé kapitole. Příjemnou formou si tak lze zopakovat nebo se naučit nejen o raném díle Michelangela, ale i o důležitých soudobých historických událostech (spiknutí Pazzi, kázání Girolama Savonaroly atd.). Jedná se o knihu pro zkušenějšího čtenáře, jehož trpělivost je však neustále odměňována prožíváním Michelangelovy Florencie (a později i Říma) téměř na vlastní kůži, což výborně doplní jakékoliv letní, raně novověce laděné putování za uměním. (Mia Maria Conti)
Emily Howes: Malířovy dcery, 2025
Emily Howes, která se prosadila jako režisérka v divadle, televizi a rozhlase, pracovala také na kratších literárních textech a v neposlední řadě díky svému vzdělání působí jako psychoterapeutka. Všechny tyto zkušenosti se jí podařilo velmi dobře zkombinovat v její první výrazné literární práci, románu Malířovy dcery, vydaném v českém překladu v roce 2025. Román, v němž se autorce podařilo na základě dobře prozkoumaných faktů poutavě vystavět příběh dcer předního britského malíře 18. století Thomase Gainsborougha (1727–1788), Margaret (Peggy) a Mary (Molly). Děj je vyprávěn z pozice Margaret a provází čtenáře nejen barvitým popisem kontrastů uměleckého, dětského a dospělého světa hlavních aktérů, ale prostřednictvím tajemné Meg přináší také odlišené sociální perspektivy. Jednou z hlavních dějových linek je pak vztah obou sester, umožňující nahlédnout do složitého mentálního světa Mary Gainsborough, která byla sužována duševní poruchou a které se Margaret stala posléze potřebnou oporou. (Tomáš Valeš)