Listopadový příspěvek přináší poslední ohlédnutí za reformačním výročím

Oltářní obraz  výmarského kostela sv. Petra a Pavla, zvaného Herderkirche, byl zcela záměrně vybrán jako dílo měsíce listopadu, a to z jednoho prostého důvodu. V listopadu se narodil významný evropský reformátor Martin Luther, s nímž je vznik a osud výmarského oltáře do velké míry spjat. Triptych z let 1552–1555 je dodnes oceňován jako jeden z nejvýznamnějších vizuálních počinů německé reformace nejen proto, že ve své centrální části zachycuje portrét Luthera a dále „malíře německé reformace“ Lucase Cranacha st., ale také proto, že demonstruje velmi blízký vztah Luthera ke svým ochráncům – saským vévodům. Z ikonografického pohledu vévodí centrální části obrazu  Ukřižování Krista, jež je zakomponováno do důmyslného znázornění stěžejní myšlenky německé reformace, tématu Zákona a milosti. Continue reading →

Na počátek drobné vysvětlení k poněkud neobvyklému výběru. Říjnové dílo měsíce mělo být původně věnováno Tintorettovi, malíři, jehož pětisté výročí narození si v Benátkách aktuálně připomínají dvěma výstavami. Tintoretto zaujímá v mém osobním žebříčku nejoblíbenějších umělců příčky nejvyšší. I proto mi zadání vybrat jedno jeho dílo a napsat o něm krátký text přišlo jako poměrně snadný úkol. Omyl. Hned na začátku se totiž vyjevily dvě nepřekonatelné překážky. Continue reading →

Zářijové dílo měsíce kombinuje cestovatelskou rubriku „tipy na výlety“ s malou kunsthistorickou detektivkou.

Benátský vedutista a grafik Michele Marieschi (1710–1743) je jedním z vynikajících umělců, kteří přes kvality svého díla zůstávají tak trochu ve stínu proslulejších současníků. Marieschi se ve své době stal výrazným konkurentem mnohem známějšího vedutisty Giovanniho Antonia Canala zvaného Canaletto (1697–1768), ale jeho slibně se rozjíždějící kariéru ukončila předčasná smrt. Ve svých vedutách zachytil jak nejdůležitější světské a církevní stavby, tak i malebná zákoutí benátských kanálů s velmi živě pojatou figurální stafáží, ilustrující městskou každodennost, kde se významné stavby nacházejí nenápadně v pozadí. Právě živost Marieschiho vyobrazení města jej odlišuje od výrazně uměřeněji působících Canalettových vedut vznikajících v přibližně stejné době. Kolorit městského života na pozadí půvabné architektury raně novověkých Benátek zachycuje i veduta s kostelem San Giorgio Maggiore. Continue reading →

Girolamo Frezza podle Domenichina, mědiryt

Precizní mědirytina italského rytce a malíře Giovanniho Girolama Frezzy (1659 – kolem 1741) přenáší diváka do rozpáleného letního dne, kdy bohyně Diana se svými družkami hledala únik od horkých slunečních paprsků a osvěžení nalezla ve vodě lesního jezírka. Podle nejrozšířenější verze mýtu, kterou přinesl helénistický básník Kallimachos, do těchto lesů zavítal také lovec Akteon, který v úžasu strnul a pozoroval krásnou bohyni. Rozezlená Diana jej pokropila vodou a uvrhla na něj trest mlčenlivosti s tím, že jakmile promluví, bude proměněn v jelena. Continue reading →

Třetí červnový týden bude v Brně slavnostně představena kniha „Tváří v tvář. Barokní portrét v zemích Koruny české“. Jako dílo měsíce června jsme při této příležitosti vybrali jednu mimořádnou podobiznu z moravských sbírek.

Sofie Friesová (1769–1835) byla dcerou významného vídeňského bankéře a podnikatele, původem švýcarského hugenota Johanna von Fries (1719–1785). Letní sídlo rodiny v dolnorakouském Bad Vöslau a velkolepý neoklasicistní vídeňský palác od císařského architekta Johanna Hetzendorfa von Hohenberg patřily ve své době k nejznámějším centrům společenského a kulturního života a k cílům mnoha prominentních zahraničních návštěv.

Continue reading →

Franz anton maulbertsch, 1759, fresky a obrazy na plátně; Wolfganf träger, 50. – 60.léta 18. století, sochy, štuky;                            Felix ivo leicher, 1756–1760, obrazy na plátně

Měsíc květen se pro mě nese ve znamení  seminárních prací, přičemž ta nejzajímavější se týká výzdoby kostela  sv. Jana Křtitele v Mikulově. Proto bych vám jej zde chtěla v krátkosti představit a dílo měsíce května také pojmout jako malou ochutnávku k fotoreportu z Mikulova, na který se můžete těšit v průběhu měsíce června.

První doložená stavba v místě dnešního kostela pocházela již z roku 1360, kdy zde stávala špitální kaple Panny Marie. Její patrocinium bylo roku 1401 změněno – nově byla zasvěcena Panně Marii, sv. Anně a sv. Máří Magdaleně. S konverzí Liechtensteinů k luteránství roku 1530 došlo opět ke změně dedikace kaple, tentokráte sv. Janu Křtiteli, který byl přijatelný i pro protestanty. Continue reading →

Jacob Cats, 1791, akvarel, papír, Rijksmuseum Amsterdam

Autor drobného akvarelu, malíř a především kreslíř Jacob Cats se narodil do rodiny nizozemských emigrantů v roce 1741 v Altoně nedaleko Hamburku. Rodiče Jacoba v brzkém věku přivedli do Amsterdamu, kde prošel uměleckým školením. Po pobytech v ateliérech dnes nepříliš známých malířů Pietera Louwa a Gerarda van Rossuma získal Cats na konci padesátých let 18. století zaměstnání v dílně Jana Hendrika Troost van Groenendoelena specializované zejména na malované dekorace (např. tapety) interiérů domů nizozemských patricijů. V šedesátých letech se mladý malíř osamostatnil a realizoval podobné zakázky jako v ateliéru svého původního zaměstnavatele. Když začala poptávka po tomto typu výzdoby klesat, objevil Cats příležitost ve tvorbě propracovaných kreseb zachycujících krajinu nebo město a doplněných o živou figurální stafáž, které byly ve většině případů určeny pro umělecký trh, na němž si našly rychle oblibu u celé skupiny sběratelů. Continue reading →

Martin van Meytens (1695 Stockholm – 1770 Vídeň), Vídeň, 1752–1753, olej, plátno, 545 x 385 cm, Státní zámek Valtice

Ve sbírkách zámku Valtice se nachází jeden z nejrozměrnějších barokních profánních obrazů na Moravě – skupinový portrét zachycující všechny příslušníky tří generací knížecí rodiny Liechtensteinů, který po roce 1752 vytvořila dílna dvorního císařského malíře Martina van Meytense. Původem švédský malíř, dokonale obeznámený s produkcí zásadních evropských portrétistů první poloviny 18. století, získal nejvýznamnější zakázky u císařského dvora ve Vídni, kde se po roce 1730 natrvalo usadil. Kromě nadšené císařovny Marie Terezie zaměstnávali Meytense příslušníci nejvyšší dvorské aristokracie, jejichž elegantní a umělecky vytříbené portréty jsou dodnes nedílnou součástí většiny středoevropských galerií a aristokratických rezidencí. Continue reading →

perspektivní divadlo, kolem 1750

Roku 1733 vyšel v Berlíně spis Einleitung zur Ceremoniel-Wissenschafft der grossen Herren. Julius Bernhard von Rohr v něm jako jeden z prvních systematizoval dvorské zábavy a kratochvíle. Na pomyslném vrcholu „ceremoniální vědy urozených pánů“ dle Rohra spočinuly slavnostní nástupy, následovaly turnaje a rytířské hry, karusely, hudební koncerty, plesy a balety, divadelní představení, karnevaly, zahradní slavnosti se světelnými efekty a ohňostroji, střelecká zápolení, lovy, či třeba výlety na lodích a venkovské zábavy. Continue reading →