Objemná monografie Petra Brandla (1668–1735) zpracovaná Jaromírem Neumannem, měla v rukopisné verzi přes tři tisíce stran. Tato rozsáhlá práce k publikaci připravená editorkou Andreou Steckerovou si klade za úkol představit v prvním svazku čtenáři historika umění Jaromíra Neumanna (1924–2001) a jeho dvanáct studií o Petru Brandlovi. Druhý svazek pak tvoří katalog děl s bohatou obrazovou přílohou. Continue reading →

Pobělohorská doba, třicetiletá válka, rekatolizace Evropy a především Albrecht z Valdštejna. Dvoudílná kniha vydaná v roce 2017 přináší komplexní pohled na jedno z nejzajímavějších období vůbec, které přineslo rozvoj stavitelství a ovlivnění italskou stavební kulturou. Zabývá se realizovanými, ale i plánovanými stavbami ve frýdlantském vévodství a také často zkoumaným Valdštejnovým pražským palácem.

Zdroje: Databazeknih

Publikace Zelená hora s podtitulem Žďársko Jana Santiniho, kterou si můžete v naší seminární knihovně přečíst jak v českém, tak v anglickém vydání, se zabývá známou stavbou Jana Blažeje Santiniho-Aichla. Kniha z roku 2015 se zaměřuje nejen na život, umělecké začátky a architektonické dílo významného barokního architekta, ale i na symboliku a význam samotné stavby. Tuto významnou kulturní památku nově zpracoval profesor Jan Sedlák společně s profesorem Jiřím Kroupou.

Zdroje:  Kosmas | iDNES

Za povšimnutí jistě také stojí dvě knihy zaměřující se na dílo Hieronyma Bosche. Tyto publikace vznikly pro rok 2016 na počest 500. výročí smrti významného malíře v rámci projektu The Bosch Research and Conservation, paralelně byla také uspořádána výstava děl Hieronyma Bosche v Noordbrabants Muzeu.

Jedná se o velkou revizi kompletního umělcova díla nejen pomocí moderní techniky, ale také na základě archivního výzkumu či stylové i ikonografické analýzy.

Pokud hledáte odpovědi na otázky: Kdo je Bosch? Které malby a kresby byly malovány jeho rukou? Jaký vztah existuje mezi jeho dílem? Jak spolehlivé jsou atribuce? Pak jistě sáhněte po této nové monografii a katalogu díla Hieronyma Bosche, které naleznete nyní nově v Gettyho knihovně.

Zdroje: Jeroen Bosch Plaza

Portrétní tvorba je mezi uměleckými žánry bezesporu jedním z nejdiskutovanějších témat dějin umění. Soustavný zájem o tuto problematiku projevuje rovněž kurátorka Národní galerie Blanka Kubíková. Její kniha Portrét v renesančním malířství v českých zemích – jeho ikonografie a funkce ve šlechtické reprezentaci poskytuje ucelený pohled na téma šlechtické podobizny 16. a 17. století na našem území. Z hlediska metodologie projevuje autorka zájem o klasické uměleckohistorické disciplíny, mezi které řadíme znalectví či ikonografickou analýzu, ale po vzoru osobností jako je například Peter Burke pracuje i v intencích kulturně-historických.

V úvodní kapitole autorka představuje dostupné archivní prameny a nabízí čtenáři rozmanitý výčet funkcí portrétu zkoumaného období. Dále knihu člení na základě příslušnosti obrazů k daným rodům. Prvně se zaměřuje na iniciační moment vzniku portrétních souborů, který autorka odkrývá v kapitole Počátky portrétních galerií v českých zemích, sbírka hradecká. Posléze se věnuje obrazům představujícím pány z Rožmberka, pozornosti neunikla galerie pernštejnsko-lobkovická a cyklus obrazů Prakšických ze Zástřizl.  V každé z kapitol se pak autorka pozastavuje u odlišných funkcí portrétu. Například u podobizen Viléma z Rožmberka si všímá jeho výsadního politického postavení a hledá tak analogie k portrétům z císařského prostředí. V kapitole věnované obrazům pernštejnské provenience se pozastavuje u dvojportrétu Marie Manrique de Lara s nahým dítětem a jejího chotě Vratislava z Pernštejna, na kterých poukazuje na použití mariánské symboliky sloužící ke zdůraznění kontinuity rodu, stejně jako konfesijní stálosti. Na díle Rolama de Mois představujícím protějškové svatební obrazy Johany z Perštejna a jejího manžela Fernanda de Gurrea z Aragonu upozorňuje na přítomnost děl vytvářených podle španělské módy. Portrét Jiřího Zikmunda Prakšického ze Zástřizl pak autorka používá jako prostředek k vykreslení osobnosti tohoto člena Jednoty bratrské a doložení jeho vazeb v humanistických kruzích.

Charles Dempsey ve své knize Inventing the Renaissance Putto mapuje vývoj zobrazování puttů v umění. V úvodu vysvětluje pojmy putti a spiritelli, které rozvíjí v historických souvislostech. Knihu samotnou autor rozdělil do pěti hlavních kapitol, které vztahuje k významným osobnostem renesance. Například první kapitolu věnoval Donatellovi a jeho objevení puttů nebo ve třetí kapitole se zabývá známým obrazem od Sandra Boticelliho Mars a Venuše. Kapitolu nazval Spirits of nightmare a snaží se nám na konkrétním díle přiblížit problém s interpretací puttů.

gregorFt

Foto: www.uncpress.org