Letní měsíce vybízejí k výletům, na které během roku nezbývá čas. Vydejte se s námi za památkami raného novověku a na místa, která stojí za vidění i zažití.
Inspiraci můžete načerpat také v předchozích dílech našeho nepravidelného seriálu z let 2019, 2020, 2022 a 2025.
Nové Zámky u Litovle: liechtensteinská krajina ve stínu Lednice
Na rozdíl od slavného Lednicko-valtického areálu zůstává jiný velkorysý liechtensteinský krajinářský projekt mimo hlavní turistické trasy. V Nových Zámcích u Litovle původně stával renesanční lovecký zámek, který nechal po požáru v roce 1805 přestavět kníže Jan I. (vládl 1805–1836) podle projektu slavného architekta, vynálezce a průmyslníka Josefa Hardtmutha (1758–1816). Již dobové komentáře označovaly působivou zámeckou stavbu jako dílo mimořádné „velikosti, čistoty a krásu stylu“, které ve spojení s „vábivým okolím“ vytvářely „impozantní a velkolepý dojem“ (Gregor Wolny). Podobně moderní historikové umění (Michal Konečný) její fasádu označují za „velkorysou palladiánskou kulisu, která svým zasazením do krajiny připomíná obdobná ostrovní sídla anglické aristokracie“.
Krajinné úpravy navrhl zkušený tým Josefa Hardtmutha a knížecího zahradníka Bernarda Petriho (1767–1854), který stál za zrodem parku v Lednici. Krajinu lužního lesa Litovelského Pomoraví protkali cestičkami, jež propojily jednotlivé drobné stavby a nabídly návštěvníkům promyšlené komponované pohledy do okolí. Nechyběl zde obelisk na ostrově mezi řekou Moravou a umělým kanálem, od něhož se stezka klikatila hájem k jónskému kruhovému Chrámu přátelství. Předlohu pro něj Hardtmuth pravděpodobně čerpal z dobových francouzských vzorníků určených pro módní anglické zahrady. Z oken chrámu bylo možné sledovat umělou vodní kaskádu a za hřmotu vod se oddávat romantickému snění. Na protějším břehu Moravy, ve skalnaté scenérii s tajuplnými jeskyněmi a průrvami nad vsí Mladeč, čekala návštěvníka pitoreskní skalní brána zvaná Čertův můstek. Na vápencovém ostrohu nad jedním z kanálů pak vyrostla „Rytířská síň“ neboli kolonáda se šestnácti dórskými sloupy, přístupná po visutém můstku zavěšeném přes skály. Z této vyvýšené vyhlídky se otevíral „nejpříjemnější výhled do širé líbezné krajiny na míle daleko“.
Navzdory tomu, že většinu zdejších pamětihodností postupem doby pohltil lužní les, zde i dnes můžete příjemně strávit čas, ať už se vydáte pěšky, na kole, nebo na loďce. Nedaleko odtud se nacházejí Mladečské jeskyně a kousek proti proudu Moravy objevíte modernistickou budovu malé vodní elektrárny z roku 1922, jejíž projekt bývá připisován Bohuslavu Fuchsovi. A pokud zavítáte do bývalého liechtensteinského Nového dvora, můžete si přímo uprostřed živého hospodářského provozu, mezi koňmi, kravami a zemědělskou technikou, dát fantastickou domácí zmrzlinu. (Pavel Suchánek)
Banská Bystrica
Na léto bych ráda naše čtenáře pozvala do svého rodného Banskobystrického kraje a jeho metropole Banské Bystrice v samém centru Slovenska. Toto město zažilo obrovský rozmach hlavně na začátku 16. století, kdy zde obchodnická rodina Fuggerů společně se šlechtickým rodem Thurzů založila společnost na těžbu a export mědi (toto téma si mohou čtenáři poslechnout ve skvělém podcastu). Stopy báňské činnosti můžete vidět v muzeích a štolách dodnes – a to hlavně v okolních městech Banská Štiavnica, Kremnica a Harmanec. Harmanec proslul výrobou papíru, dokonce to byla druhá největší papírna v Habsburské monarchii, a dost možná i vy máte svůj Harmasan doma na záchodě. V Harmanci můžete navštívit i vápencovou jeskyni se sintrovými jezírky a kolonií netopýrů.
Na malebném náměstí Banské Bystrice můžete vidět opevnění proti osmanským vojskům s baštou, kostel Nanebevzetí Panny Marie s dřevěným oltářem z dílny mistra Pavla z Levoče a oltářním obrazem od Johanna Krackera, katedrálu sv. Františka Xaverského, mnoho renesančních městských domů, jako je Thurzův, Bethlenův nebo Benického dům, či kostel sv. Alžběty patřící mezi nejstarší dochované budovy města. Zalíbí se vám možná i neorenesanční budova NBS z roku 1932 nebo secesní Kamenná vila.
Nadšenci do filatelie mohou navštívit Poštovní muzeum, nadšence do malby 19. století čeká krásná expozice díla banskobystrické malířské celebrity Dominika Skuteckého, nadšenci do vlaků se mohou svézt po úzkokolejce Čiernohronská železnica a nadšenci do túr se mohou nechat sežrat medvědy na výšlapu do Slovenského rudohoří nebo vylézt jen na Kalvárii na vrchu Urpín, který se táhne kolem celého města jako ochranný štít. A pro milovníky poválečné architektury je samozřejmě nutností navštívit Památník SNP, architektonický skvost od Dušana Kuzmy se sousoším Jozefa Jankoviča a pěknou expozicí o jedné z největších revolt proti nacistické okupaci uvnitř. (Juliana Hudecová)
Kaple Panny Marie Sněžné na Hvězdě
Na skalnatém masivu Broumovských stěn vítá poutníky kráčející po pískovcovém hřebeni kaple Panny Marie Sněžné. Svůj titul tato stavba, postavená v letech 1732–1733 podle návrhu K. I. Dientzenhofera, získala díky půdorysu pěticípé hvězdy a též díky zlaté hvězdě, která září nad kopulí s lucernou. Právě ona kovová hvězda, která původně pocházela z jedné z věží Broumovského kláštera, byla tehdy umístěna na vrcholu kříže vztyčeného opatem Sartoriem.
Samotná kaple, zhotovená z materiálu, na němž stojí, tak dokonale zapadá do divoké krajiny a je skvostným poutním místem nabízejícím nejen okouzlení svou architekturou, ale také výhled sahající až za hranice na Góry Wałbrzyskie. Otevřený pohled na krajinu nás tak směle vybízí k návštěvě dalších sakrálních staveb patřících do tzv. Broumovské skupiny, navržených otcem a synem Dientzenhoferovými. (Karolína Maněnová)
Poutní místo Cvilín u Krnova
Mým tipem na výlet je vyrazit z Brna směrem na sever, konkrétně do Krnova ke kostelu Panny Marie Sedmibolestné a Povýšení svatého Kříže na Cvilíně. Návaznost na Brno se zdá sice daleká, ale opak je pravdou. Původní fresky tohoto poutního kostela byly totiž dílem brněnského malíře Františka Ecksteina.
Pozoruhodná na tomto barokním chrámu je jeho poněkud divoká historie. Vystavěn byl v letech 1722–1728, již v roce 1786 byl však určen ke zboření. K tomu naštěstí tenkrát nedošlo, ale zde příběh nekončí. Na tenkém ledě se kostel ocitl znovu roku 1865, kdy došlo k požáru, v jehož rámci kostel přišel o střechu i obě věže. Kostel byl znovu zachráněn a opraven za neuvěřitelné dva roky. Svou další ránu utrpěl roku 1945, kdy stropem kostela pronikla letecká puma, která tentokrát zničila i právě jmenované fresky Františka Ecksteina. Chrám byl obnoven a znovu vysvěcen roku 1947. V dnešní době se zde nachází fresková výzdoba, která je kopií té původní Ecksteinovy, vytvořená podle dochovaných dobových materiálů. Příběh tohoto chrámu ve mně vyvolává řadu otázek spojených například s opakovanou potřebou obnovy této památky napříč lety. Dále také otázky spojené s percepcí uměleckých hodnot památky a snahami o jejich zachování v kontextu dobové ekonomiky a politiky. Návštěvu kostela lze spojit i s krátkou procházkou na Lichtenštejnovu rozhlednu, ze které lze chrám zhlédnout i z výšky. (Amálie Černínová)
Oslavany a okolí
Některá místa máme hned za rohem, což vede k tomu, že je přehlížíme. Pro Brňáky do takové kategorie bezpochyby patří Oslavany a jejich okolí. Malé městečko na první pohled zaujme především klasickým turistickým „magnetem“ – tedy zámkem. Ten je tady renesanční, byť samozřejmě s mnohem složitější historií, a zaujme skutečně ohromujícím arkádovým nádvořím. V jeho areálu můžete navštívit restauraci a hned tři muzea – poněkud paradoxně zde sídlí Muzeum v Ivančicích, dále Hasičské muzeum a Muzeum hornictví a energetiky. Právě to poslední je spojeno s fenoménem pro město a okolí vlastně důležitějším než zámecké panství, tedy s těžbou uhlí, která zde probíhala od roku 1755. S jejími pozůstatky se můžete setkat nejen na dole Kukla, který slouží jako vyhlídková věž a zábavní park pro děti, ale i na dalších místech ve městě. Kromě pozdně klasicistního portálu Dědičné štoly z 50. let 19. století je to především hřbitov s naprosto unikátním hornickým figurálním pomníkem z 60. let 19. století. Na hřbitově se ale nachází i pozdně gotická kaple sv. Barbory, barokní kostel a další zajímavé objekty. Pokud jste fanoušky dělnického hnutí, nemůžete minout ani bustu politika a novináře Josefa Hybeše z roku 1960.
Výlet do Oslavan se dá snadno prodloužit směrem na sever do Zbýšova. Zde je hlavním lákadlem především důl Simson s Hornickým muzeem, který je asi nejzajímavější památkou na dobývání uhlí v tomto kraji. Disponuje totiž na Moravě unikátní zděnou těžní věží z let 1848–1853, která byla původně o patro vyšší a teprve v roce 1902 ji doplnila věž ocelová. Další technické vyžití nabízí, především pro šotouše, Muzeum průmyslových železnic. Nedaleko od něj se nachází rekultivovaná halda vytěžené hlušiny, která je jedním z mnoha „monumentů“ dokládajících proměnu zdejší krajiny. Oslavany a okolí tak nabízí nejen klasické památky, ale pro cestovatele, kteří nespěchají a nehoní se jen za „turistickými perlami“, slibují klidně několikadenní pátrání po stopách hornické činnosti i mnohé další starší drobné památky. (Jan Galeta)
Vila Pompejanum v Aschaffenburgu (Bavorsko)
Když roku 1839 navštívil bavorský král Ludvík I. Pompeje, dostal od neapolského krále darem korkový model tzv. Sallustiova domu. Jeho architekt Friedrich von Gärtner si mezitím čmáral vlastní skici, především domu Castora a Polluxe. Ludvík antiku zbožňoval a rmoutilo ho, že vykopané domy v Pompejích jsou jen ruiny, a tak už rok po návratu započal stavbu tzv. Pompejana – dokonalé repliky římské vily ve svém rezidenčním městě v Aschaffenburgu.
Králi na kvalitě výzdoby natolik záleželo, že své umělce poslal do Říma, aby se tam naučili dokonale pokládat mozaiky (podle stavebního deníku bylo pouhým sekáním mramoru zaměstnáno až 730 lidí). Smutným paradoxem je, že v listopadu 1944 se z vily opět staly pouhé ruiny. Naštěstí se Pompejanum dočkalo dokonalé rekonstrukce. Tak si pospěšte, než z ní osud udělá znovu ruiny! (Eliška Petřeková)
Pálffyovská perla Malých Karpat: Hrad Červený Kameň
Na kopci uprostřed malokarpatských lesů, hned nad nenápadnými obcemi Častá a Píla, září perla (nejen) rodu Pálffyů, hrad Červený Kameň. Panství, které mělo být založeno už Konstancií Uherskou, se stalo koncem 16. století hlavním sídlem Mikuláše Pálffyho a jeho ženy Marie Magdaleny. A právě pod správou této rodové větve dochází na hradě k rozsáhlým přestavbám, které lákají oko návštěvníka dodnes.
Doporučuji zejména prohlídku místní saly terreny, jejíž třpytící se zdi připomínající grottu vyvolávají přímo haptický zážitek. Při prohlídce komnat byste také neměli opomenout stropní malby z dílny Carpofora Tencally, mimochodem autora výmalby přízemí Trojského zámku. Hrad vybízí také k prohlídce bastionů, rozsáhlých sklepů a pitoreskních zahrad s pávy. (Mia Maria Conti)
Za krásami barokních Chřibů
Na úpatí pohoří Chřiby se rozkládá malá obec Střílky. Ačkoliv jde o nenápadnou vesničku, ve svém srdci ukrývá zcela unikátní barokní hřbitov. Tento skvost nechal vystavět ve 30.–40. letech 18. století hrabě Amand Antonín Petřvaldský z Petřvaldu jako chloubu tehdejšího stříleckého a tovačovského panství a také jako místo, kde se člověk setkává se smrtí. Přestože areál nebyl zcela dokončen, návštěvníky upoutá nejen velkolepým sochařským programem z dílny Gottfrieda Fritsche, ale také impozantním architektonickým půdorysem, výzdobou ohradní zdi a tajemnou mystikou, která celé místo obklopuje.
V tomto regionu stojí za návštěvu také blízký barokní zámek Buchlovice, jehož interiéry se pyšní nádhernou štukovou a freskovou výzdobou. Vynechat byste neměli ani nedaleké poutní místo Velehrad s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Návštěvníci zde mohou obdivovat bohatou vnitřní výzdobu od známých moravských a rakouských umělců – například cyklus fresek a oltářních obrazů z dílny malířů Františka Řehoře Ignáce Ecksteina, Jana Jiřího Etgense a Ignáce Raaba. (Viktorie Valentová)
Baroko v okolí Bodamského jezera
Tak fajn, sedněte si vedle mě do trávy nad jezerem, popovídáme si o baroku – jsem jezevec Miloš, narodil jsem se v noře pár kroků od vody. Podrobnosti o freskách na stropech nechám raději na vás lidech od fochu, mě zajímá spíš to, jak se mi kope nora do hlíny kolem základů a jestli mě večer nevyženou z vinice. Kolem Bodamského jezera jsem ale prokopal pěkných pár míst, takže mi pár věcí utkvělo.
Dnes vás vezmu na výlet za třemi památkami, které spolu souvisí víc, než by se zdálo. Začneme v Birnau am Bodensee, kde poutní kostel stojí přímo nad vinicemi – ideální zastávka pro jezevce. Strop zdobí malba od Gottfrieda Bernharda Göze, který má překvapivě moravské kořeny! Narodil se roku 1708 na Velehradě, kde jeho otec dělal zámečníka pro tamní cisterciácký klášter. Malovat ho naučil František Řehoř Ignác Eckstein, jenž vedl malířskou dílnu v Brně a vzal kluka do učení. Z učedníka se postupně vyklubal kreslíř, mědirytec a malíř miniatur, který to dotáhl až na císařského dvorního malíře v Augsburku.
Odtud zajeďte kousek na sever do Salemu. Bývalé cisterciácké opatství vypadá navenek stroze goticky, žádná cingrlátka, jak si mniši přáli. Po požáru roku 1697 ale opati nechali interiéry předělat barokně a později rokokově. Výsledkem je mimo jiné famózní císařský sál, který vyzdobila rodina sochařů Feuchtmayerů. A tady kruh se uzavírá: stejnojmenný syn salemského Josepha Antona Feuchtmayera o pár desítek let později vytvořil štukovou výzdobu v Birnau.
A když už jste v rozjetí, přejeďte hranice do švýcarského St. Gallenu. Na výstavbě tamní pozdně barokní katedrály se podílel architekt Peter Thumb – tentýž muž, který o pár let dřív postavil Birnau. Vedle katedrály stojí klášterní knihovna, jeden z nejkrásnějších rokokových sálů, dokončený Thumbem v 60. letech 18. století. Zdobí ji štuky bratří Giglů a malby Josepha Wannenmachera.
Tak nečekejte na nic a vyražte rovnou teď, vinice kolem Birnau jsou nádherné v každém ročním období. Na to si, milí čtenáři, můžete připít sklenkou místního vína – a já si zatím skočím podhrabat pár hroznů. (Miloš, jezevec a maskot)