Příroda byla odjakživa múzou umělců, „nedosažitelným“ ideálem hodným následování. O to spíše v 16. století, kdy umělci skrze její poznávání objevovali nové způsoby zpracování drahých kovů.
V renesanční Evropě byl obraz světa pojímán jako provázaný celek, v němž se člověk (mikrokosmos) zrcadlí v přírodě a vesmíru (makrokosmu). Umělci, přírodovědci či filozofové proto začali věnovat nebývalou pozornost tomu, jak příroda vypadá, jak funguje a jaké zákonitosti v sobě nese. Poznání světa založené na vlastní zkušenosti a na experimentování se v 16. století odráželo také ve zlatnictví. Průkopníkem hledání nového technického postupu, který by umožnil zachytit přírodu co nejvěrněji, byl norimberský zlatník Wenzel Jamnitzer (1508–1585). Ten také ve svém mistrovském díle Matka země (Merkelsche Tafelaufsatz) z roku 1549 ukazuje, jak důležité bylo umět různými uměleckými prostředky vyjádřit harmonické soužití člověka s přírodou. Continue reading
