William Turner a Ellen Gallagher, Joshua Reynolds a Yinka Shonibare, John Singleton Copley a Hew Locke – spojení jmen malířů minulosti s autory současného umění se může na první pohled jevit překvapivým. Výstava jejich děl, organizovaná Royal Academy of Arts v Londýně, ale ukázala, že jde o zdařilý koncept. Společným jmenovatelem celého projektu je téma kolonialismu a jeho odrazu ve vizuální kultuře od konce 18. století až do současnosti.

Může se zdát, že k tragickému úmrtí George Floyda a na něj navázaným aktivitám hnutí Black Lives Matter došlo poměrně nedávno. Opak je pravdou. Již téměř před čtyřmi lety celý svět obletěly fotografie zachycující událost ze 7. června roku 2020, a tedy jak aktivisté svrhávají sochu otrokáře Edwarda Colstona (1636–1721) do vod přístavu v Bristolu. Tato a mnoho dalších veřejných manifestací, mezi které lze zařadit poničení sochy královny Viktorie (1819–1901) v guyanském městě Georgetown či odstranění soch belgického krále Leopolda II. (1835–1909), vyvolalo řadu bouřlivých debat o morální hodnotě umění, jehož významy rozkrývají témata imperialismu, kolonialismu a otroctví. V návaznosti na naléhavě aktuální problematiku se Královská akademie umění v Londýně, stejně jako mnoho dalších britských institucí (National Trust, National Gallery, English Herritage či Tate), rozhodla danému tématu podrobně věnovat ve výstavě Entangled Pasts (1768–now) Art, Colonialism and Change, jež potrvá do 28. dubna 2024. Continue reading →

Při procházkách Římem je návštěvník doslova zahlcen antickými, středověkými, renesančními a barokními památkami, a tak se zdá, jako by architektura konce 19. a začátku 20. století ve městě nezanechala příliš silnou stopu. Tedy nepočítáme-li proklínaný, leč monumentální pomník krále sjednotitele Viktora Emanuela II., nazývaný ovšem posměšně pro jeho tvar „La torta nuziale“ – svatební dort. Na tváři města samozřejmě nalezneme i další výrazné příklady moderní historizující architektury, jen je musíme chtít vidět. Úřední paláce vzniklé pro vládní kruhy sjednocené Itálie by totiž pro jejich kolosálnost nemělo být snadné přehlédnout, přesto tomu tak je.

Sjednocení Apeninského poloostrova neprobíhalo zrovna snadno – tzv. Risorgimento byl postupný a rozhodně ne mírumilovný proces mezi léty 1815–1870. Jedná se tedy o stejný časový úsek, kdy se různými formami snažili o sjednocení svých zemí Němci a kdy také probíhalo tzv. české národní obrození. Risorgimento se neobešlo bez třenic, vzpomeňme jen válku s Rakouskem ve 40. letech 19. století, kdy pro nás Benátsko hájil maršál Radecký. Přesto byl poloostrov v roce 1861 nakonec scelen jako monarchie pod vládou panovníků ze savojské dynastie, původně vévodů z Piemontu a králů ostrova Sardinie. Něco podstatného však chybělo. Krom tehdy ještě rakouských Benátek (do 1866) to byl především Řím a rozlehlé okolní Lazio, které stále patřily suverénnímu papežskému státu. Hlavním městem byl nejdříve Turín, od roku 1865 pak Florencie, kde se začala plánovat monumentální přestavba Piazza della Repubblica (tehdy přirozeně nazvaného Piazza Vittorio Emmanuele II). Nicméně Itálie bez Říma prostě nemohla být kompletní, a jen co to mezinárodní politické okolnosti umožnily, italská vojska v roce 1870 s přesilou zaútočila. V krátké šarvátce u jedné z bran padlo několik desítek vojáků, teprve poté se papež oficiálně podvolil a roku 1871 se stal Řím metropolí království. Ostatně i většina obyvatel města si to přála. Continue reading →

V severovýchodním křídle druhého patra holešovského zámku se nachází tzv. modrý pokoj s bohatou neoklasicistní výmalbou. Stěny místnosti jsou členěny iluzivní patrovou architekturou, zalamované kladí nese tenké subtilní sloupky, pod korunní římsou jsou zavěšeny draperie a iluzi prostoru dotváří propracované antické nádoby na odstupňovaných soklech. V moravském prostředí je tato výzdoba zcela unikátní, a to způsobem zpracování antických motivů, které doslovně citují římskou předlohu – antické malby z Neronova paláce.

Continue reading →

Kdybyste ještě nevěděli, jaké předměty si zapsat na jaro 2024, nabízíme přehled těch, které vyučují členové Centra pro studium raného novověku. Zvláště v Mgr. studiu můžete vybírat z široké nabídky volitelných předmětů.

Mgr. studium

Continue reading →

Počátkem Týdne humanitních věd, konaného v polovině listopadu, se pod vedením paní doktorky Michaely Šeferisové Loudové uskutečnila exkurze do Moravské Třebové, v rámci které se studenti Semináře dějin umění vydali po stopách „liechtensteinského baroka“. Součástí exkurze byla návštěva barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie a kláštera moravskotřebovských františkánů.

Společná cesta do Moravské Třebové započala něco málo po osmé hodině ranní, kdy se naše skupina sešla na brněnském hlavním nádraží. Bylo již vcelku sychravo, což čekání trochu znepříjemňovalo, avšak jako studenti dějin umění jsme již dobře věděli, že nás čeká pár hodin ve studeném kostele, a proto jsme byli dobře vybaveni teplým oblečením. Po příjezdu na místo jsme se vydali skrze historické, v chladném počasí romanticky působící jádro města k našemu prvnímu a snad nejdůležitějšímu cíli, totiž ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Continue reading →

Před vánočními svátky nás zastihla smutná zpráva, 17. prosince 2023 zemřel ve věku 97 let historik umění prof. PhDr. Pavel Preiss, DrSc.

Tento vynikající znalec barokního umění, zejména malířství a kresby, patřil k nepřehlédnutelným osobnostem českého dějepisu umění i kultury. V příštích dnech o něm bude jistě řečeno mnohé, budou připomínány jeho knihy, objeví se zhodnocení jeho díla, zazní osobní vzpomínky. Ráda bych se k těmto hlasům připojila krátkým biogramem, a dovolíte-li, i vlastní vzpomínkou. Continue reading →