Barevné a jako živé – tak bychom v krátkosti mohli popsat tyto sochy. Co nám o sobě prozradí, pokud je podrobíme Průzkumu současnými technologiemi? A proč je jejich polychromie, minimálně od velké londýnské výstavy The Sacred made real V roce 2010, předmětem fascinace publika a zájmu odborníků?

Po kratší odmlce pokračujeme v sérii textů vzniklých v rámci vysokoškolského semináře o raně novověkých sochařských materiálech a technologiích. V předchozích příspěvcích jsme se věnovali mimo jiné procesu vzniku drobných bronzů a italské glazované terakotě 15. století. V dnešním článku se přesuneme do období baroka a budeme se věnovat dřevěným sochám. Continue reading →

Rembrandtův obraz Noční hlídka (1642), jedno z nejznámějších děl období tzv. zlatého věku Holandska, se po více než tři sta letech vrátilo do své původní podoby.

Historici umění dobře znají pohnutý osud této malby, kterou si u malíře v roce 1639 objednal Frans Banninck Cocq, starosta města Amsterdam a současně kapitán městské gardy. Obraz, tehdy měřící téměř čtyři metry na výšku a pět metrů na šířku, byl původně vystaven v hlavním sídle domobrany. Už na konci 17. století ale ztrácela milice na významu, a proto byla malba roku 1715 z bezpečnostních (sic!) důvodů přesunuta do královského paláce na náměstí Dam, který sloužil jako městská radnice. Pro obraz bylo vybráno ideální místo na stěně mezi dvěma dveřmi. Jediným problémem se ukázala být jeho nadměrná velikost. Drobný zádrhel byl však snadno vyřešen – plátno bylo na všech čtyřech stranách oříznuto (60 cm zleva, 7 cm zprava, 22 cm shora, 12 cm zdola). Připomeňme, že autor díla byl v té době téměř půl století po smrti a tato praxe byla poměrně běžná. Dlužno dodat, že zbylé části obrazu se už nikdy nenašly. Continue reading →

Ve spolupráci berlínského Haus der Kulturen der Welt (HKW) a The Warburg Institute v Londýně vznikla výstava představující poprvé od roku 1929 pohromadě A v původním uspořádání všech 63 tematických panelů Warburgova vrcholného díla – obrazového atlasu Mnémosyné.

Vědecký odkaz německého historika umění a kulturního teoretika Abyho Warburga (1866–1929) je dodnes velmi inspirativní. Ačkoliv nenapsal jedinou knihu a své zásadní objevy vtělil do několika krátkých článků, byly zejména v posledních třiceti letech jeho myšlenky intenzivně zkoumány řadou badatelů a mnohokrát reinterpretovány. V loňském roce připravil berlínský HKW společně s The Warburg Institute v Londýně  výstavu Bilderatlas Mnemosyne – The Original, jejímž cílem je co nejvěrněji prezentovat Warburgův poslední a nikdy nedokončený projekt obrazového atlasu nazvaného po řecké bohyni paměti. Výstava je stále přístupná v online prostředí a obsahuje řadu doprovodných materiálů, které umožňují prozkoumat proslulý atlas do detailu a lépe porozumět myšlenkovému odkazu jeho autora.

Continue reading →

Louvre modernizoval a zpřehlednil webové stránky, ale především zpřístupnil novou databázi svých sbírek

Webové stránky muzea Louvre prošly poměrně výraznou modernizací, která je činí přístupnější, vizuálně atraktivnější a hlavně  přehlednější. Avšak to, co oceňuji především a ráda bych vás na to upozornila, je velmi široká databáze digitalizovaných sbírek, kterou můžete využít pro své bádání. Continue reading →

Letní prázdniny se kvapem blíží a vy už na odborné knihy nemáte ani pomyšlení. Nějakou kratochvíli, která je alespoň trochu spojená s uměním nebo raným novověkem by to ale přece jen chtělo. Právě z tohoto důvodu pro vás naši členové a spolupracovníci připravili již tradiční příspěvek s tipy na letní čtení horkými stejně tak jako dny, které nás v nejbližší době čekají! 

Continue reading →

I v dalším pokračování našeho cyklu o technologických a restaurátorských průzkumech sochařských děl zůstaneme v Itálii v období quattrocenta. Po drobných bronzech se však tentokrát podíváme na neméně oblíbené médium glazované terakoty a na tvorbu proslulé dílny della Robbiů.

Častým důvodem pro podrobný restaurátorský průzkum uměleckého díla je jeho plánované vystavení. Ve většině případů se tak odborníkům dostanou pod ruku i kusy, které doposud žádným podobným zásahem neprošly. To se stalo i v roce 2016 v  Muzeu výtvarných umění v Bostonu, které uspořádalo velkolepou výstavu s názvem Della Robbia: Sculpting with Color in Renaissance Florence. Při přípravě tohoto projektu bylo zrevidováno nejen několik děl z depozitáře bostonské galerie, ale také řada výpůjčených exponátů. Díky moderním technologiím se podařilo díla lépe prozkoumat, zrestaurovat a navrátit jim původní podobu. Následující řádky se věnují retaurátorské praxi využívající možnosti soudobého technologického pokroku. Jejich důležitost a výhody jsou potom demonstrovány na několika konkrétních příkladech restaurovaných děl z muzea v Brooklynu. Continue reading →