Mobilita nobility: Schwarzenberská sbírka historických dopravních prostředků. Tak zní celý název publikace vydané Národním památkovým ústavem. Autorka Kateřina Cichrová si v ní klade za cíl představit sbírku cenných artefaktů dopravní kultury převážně 17. a 18., ale částečně i 19. a 20. století a poukázat na kontext, v jakém byly kočáry využívány, případně na význam, jaký mohly sehrávat nejrůznější doplňky jako byly dekorativní mašle či postroje.

Kniha představuje mimo jiné klenot českých a moravských sbírkových fondů, takzvaný Zlatý eggenberský vůz. Ten je spjat s osobností Jana Antonína Eggenberga, který byl pověřen nově zvoleným císařem Ferdinandem III. K cestě do Říma, kde měl o korunovaci informovat papeže. Autorka líčí cestu knížete z Eggenbergu i setkání s papežem a dává čtenáři první indicie o fungování dvorského či papežského ceremoniálu a nutnosti specifické reprezentace. Právě v tomto kontextu hovoří Cichrová i o eggenberském kočáře, který byl celý pokryt plátkovým zlatem a zdoben řadou figurálních i rostlinných dekorů. Právě ona velkolepost celého projektu měla symbolizovat a zastupovat nepřítomného císaře a jeho dvůr. Nebylo to však pouze zlato, které mělo uchvacovat diváky a strhávat jejich pozornost. Autorka upozorňuje i na důmyslnou práci s potahy, textiliemi, ale i oděvy účastníků průvodu, který směřoval na audienci u papeže Urbana VIII.

Není to však pouze Zlatý vůz, kterému autorka věnuje pozornost. Podobně pečlivě se věnuje i vozům Schwarzenberským. Zmiňuje odlišné typy kočárů a jejich místo v reprezentaci aristokracie, zdůrazňuje ikonografické motivy použité k jejich dekorování a významy, které s sebou dané náměty nesly. Pozastavuje se i u zimních sání, hovoří o kontextu jezdectví, jeho rozličných školách,  a o významu, který výuka jezdectví sehrávala v životě mladého aristokrata. Ve čtivé, ale přesto informačně bohaté knize nalezneme i rozsáhlý obrazový doprovod. Ten je nutnou součástí nejen katalogových částí knihy, ale především jednotlivých dílčích kapitol, kde autorka představuje kromě fotografií rozebíraných předmětů i řadu dobových obrazů či grafik zachycujících ceremoniální průvody, vjezdy či vyobrazujících nejrůznější doplňky spojené s jezdeckou kulturou, které jsou nám dalším svědectvím o rozsahu a důležitosti kočárů v kontextu aristokratické či panovnické reprezentace.

Franz Anton Bustelli se bezesporu mohl těšit z věhlasu jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších modelérů angažujících se na poli rokokové porcelánové skulptury. Jeho jméno je spojeno převážně s porcelánkou v Nymphenburgu, kde působil od roku 1754 až do své smrti v roce 1763 jako umělecký ředitel. Jeho tvorba sahala od galantních scén přes chinoiserie, náboženské výjevy až po tematiku Commedia dell’arte.

Bustelli se i v dnešní době těší značné pozornosti a není proto divu, že byl předmětem zájmu nejednoho badatele, mezi které řadíme i Rainera Rückerta či Maxe Hirmera, ale především Renate Eikelmann, která je jako editorka a spoluautorka spjata s publikací Franz Anton Bustelli: Nymphenburger Porzellanfiguren des Rokoko: Das Gesamtwerk. Kniha z roku 2004 vznikla jako doprovod úspěšné výstavy Národního muzea v Mnichově. V úvodních kapitolách je představena nejen osobnost Bustelliho či jeho „oeuvre“, ale jeho práce je zde prezentována především v kontextu soudobé společenské nálady a je zdůrazněna funkce Bustelliho líbivých rokokových porcelánových skulptur. Mimo to se však kniha zabývá například i otázkou technologie a stává se čtenáři průvodcem vzniku podobných děl, od práce s formou přes komponování dílčích částí až po nakládání s barvou. Publikace neopomíjí ani kategorizaci děl s přihlédnutím k jejich námětu, kde se opět rozvíjí otázka funkce drobných figurálních plastik, jak to pozorujeme například v kapitole Alfreda Ziffera Putti jako Bohové a Hrdinové. V neposlední řadě je součástí knihy i rozsáhlý katalog, který představuje na 259 objektů včetně jejich provenienční historie a základní literatury. Za neobyčejně přínosný pak můžeme považovat i poslední oddíl s dílenskými značkami používanými v průběhu celé existence nymphenburské porcelánky. Právě studium těchto značek může být základním východiskem pro určení často složitě identifikovatelných námětů a funkce díla, stejně jako může sloužit ke zpřesnění datace zkoumaných skulptur.

Kniha se zaměřuje na komplexní zmapování dochovaných archiválií týkajících se vrcholně barokního českého umělce Petra Brandla (1668–1735). Silný vliv na něj měla benátská malba 17. století, ale také tvorba Michaela Václava Halbaxe. Díky těmto podnětům si umělec vytvořil svébytný styl, jehož dynamické kompozice náboženských témat nelze zaměnit.  Brandlovo místo je výjimečné i z hlediska dochovaných pramenů. Přes 400 archivních dokumentů pomůže čtenáři se lépe seznámit s osobností malíře, jeho bohémský životem, manželstvím, ale také s pozadím vzniku mnoha uměleckých děl. Continue reading →

Frick Collection v New Yorku podává v tomto katalogu komplexní pohled do portrétní tvorbu Anthonyho van Dycka (1599–1641), který byl již ve své době oblíben mezi vysoce postavenými aristokraty po celé Evropě pro své pronikavé malby. Continue reading →

Radka Nokkala Miltová, odborná asistentka Semináře dějin umění Masarykovy univerzity, se ve své vědecké práci dlouhodobě zabývá otázkou profánní ikonografie, a to především v moravské freskové malbě 17. a 18. století. To dokládá nejen její publikovaná disertační práce Mezi zalíbením a zavržením: Recepce Ovidiových Metamorfóz v barokním umění v Čechách a na Moravě, ale i řada dílčích studií, z nichž můžeme zmínit například text Bůh Harpokratés, alegorie mlčenlivosti a Slavkov u Brna. Nejnovějším příspěvkem k dané problematice je pak kniha Ve společenství bohů a hrdinů s podtitulem Mýty antického světa v české a moravské nástěnné malbě šlechtických venkovských sídel v letech 1650–1690. Continue reading →

V roce 2016 vydal Yale University Press dvoudílný katalog k výstavě Muzea krásných umění v Houstonu, která se věnovala tvorbě Pompea Batoniho. Pod výstavním katalogem se coby autor podepsal Edgar Peters Bowron, přední odborník na římské malířství 18. století. Ten je mimo jiné i tvůrcem knihy Pompeo Batoni: Prince of Painters in Eighteenth-Century Rome, jejíž vznik se vázal na stejnojmennou výstavu či práce The Splendor Rome: The 18th Century, která zkoumá Řím osmnáctého století jako evropské kulturní centrum. Continue reading →

Publikace  Kroměřížský kabinet kresby: kresby starých mistrů je jednou ze série knih, které zpracovávají sbírky Arcidiecézního muzea v Olomouci. Mimo jiné se chystají i publikace na téma knihovního či hudebního fondu a cílem je kompletně  zpracovat kroměřížské zámecké sbírky do knižní podoby. Kniha editovaná Martinou Miláčkovou pojednává o kolekci kreseb starých mistrů ve sbírkách Arcidiecézního muzea Olomouc deponovaných na zámku v Kroměříži, a jedná se o jeden z nejvýznamnějších dochovaných souborů starých kreseb u nás. Kresby byly vlepovány na listy a ty pak vyvazovány do jednotlivých alb, což je jeden z nejstarších způsobů sběratelství tohoto typu umění. Continue reading →

Katalog k výstavě Metropolitního muzea v New Yorku shromáždil kolem osmdesáti děl francouzské malířky Elisabeth Louise Vigée Le Brun (1755–1842) známé pro své expresivní portréty aristokratů. Expozice byla převzata z Grand Palais a její jádro tvořily portréty, ale i umělecké kresby a pastely, které byly shromážděny jak z veřejných muzeí, tak ze soukromých sbírek. Continue reading →

Viděli jste výstavu Jan Kupecký a „černé umění“ ? Že ne? V tom případě je tu pro vás její katalog!

K výstavě k 350. výročí Kupeckého narození, která proběhla na přelomu let 2016 a 2017 ve Schwarzenberském paláci v Praze, vznikl  pod rukami Petry Zelenkové doprovodný česko-anglický katalog, který bychom vám nyní chtěli ve stručnosti představit. Continue reading →