Na jaře jsme vás v rámci naší rubriky „Příběh měsíce“ pravidelně zvali k návštěvě památek renesančního a barokního Říma. Počínaje dnešním příspěvkem poprvé vyrážíme na nové výpravy za poznáním, které nás tentokrát povedou po stopách kavalírských cest a „grand tours“. Naším cílem je představit vám typická místa, jež v době raného novověku patřila k oblíbeným zastávkám každého vzdělaného cestovatele. Čekají nás tak návštěvy slavných rezidencí a elegantních venkovských vil, zavítáme do divadla a plnými doušky nasajeme atmosféru dobových karnevalů a slavností. Prozkoumáme tajuplné krypty, katakomby a archeologická naleziště, a v dílnách umělců se poohlédneme po zajímavých suvenýrech z cest. Připravte se na cestu časem plnou příběhů, krásy a zážitků, které vás vtáhnou do světa minulých staletí!

Takřka povinnou zastávkou všech raně novověkých cestovatelů byla Mantova – sídelní město proslulého mecenášského rodu Gonzagů, během jehož vlády (1328–1708) se zde sjížděli ti nejvýznamnější umělci té doby, aby svým umem přispěli k velkolepému obrazu vévodského města i Gonzagů samotných (např. Alberti, Tizian, Rubens…). Listopadový Příběh měsíce poodhalí, v čem tkvěl půvab tohoto uměleckého centra a co se mu stalo osudným. Continue reading →

Poslední Příběh měsíce zaměřený na památky Říma nás zavede na Palatinský pahorek. na něm bylo podle legendy Věčné město založeno a ukrývá se zde kostel, jehož barokní fasáda a její autorství byly dosud předmětem diskusí.

Pokud návštěvník pohlédne na svých procházkách Římem z aventinského stoupání směrem k velkému římskému cirku a vrchu Palatinu nad ním, uvidí u paty hlavního římského kopce boční stranu nějaké chrámové stavby. Tímto objektem je poněkud opomíjená bazilika Sant’Anastasia al Palatino. Její fasáda je totiž běžnému pohledu skryta uvnitř ohrazení malého náměstíčka v blízkosti velkého domovního bloku s hojně navštěvovaným chrámem Santa Maria in Cosmedin (a jeho proslulou „la bocca della verità“). Krátké prodloužení procházky se však návštěvníkovi vyplatí, neboť se v oné téměř utajené stavbě setká s podivuhodnými tvůrci římské barokní architektury. Continue reading →

Na úpatí Qurinalu, mezi Piazza dei SS. Apostoli, Via Quattro Novembre a Via della Pilotta se rozprostírá blok jednoho z nejimpozantnějších paláců Říma, paláce rodiny Colonnů. Své brány veřejnosti otevírá pouhé dva dny v týdnu na několik málo hodin, na které se rozhodně vyplatí každému návštěvníkovi italské metropole počkat.

První doklady o existenci paláce se datují do druhé čtvrtiny 13. století a v roce 1341 palác hostil Francesca Petrarcu při příležitosti korunovace Stefana Colonny. K formování dnešního komplexu kolem ústřední zahrady ale začalo docházet v průběhu 16. století, kdy rodina Colonnů vlastnila sedm paláců, z nichž většina vytvořila základ pro rekonstrukci stávající architektonické struktury. Její výstavbu započal kardinál Girolamo I. Colonna v polovině 17. století, na nějž poté navázal jeho synovec Lorenzo Onofrio Colonna. Dokončení většiny stavebních aktivit pak proběhlo za Lorenzova syna Filippa II. Interiéry paláce v sobě ukrývají nejen jednu z největších soukromých obrazových kolekcí Říma, ale rovněž obrovské množství nástěnných maleb od umělců zvučných jmen jako Gaspard Dughet, Cavalier Tempesta, Sebastiano Ricci, Benedetto Luti či Pompeo Batoni a mnoha dalších. Continue reading →

Dubnový příběh měsíce můžete vnímat jako pozvání na procházku. Čeká nás několik objektů v okolí chrámu Santa Maria Maggiore, které mají společnou jednu věc – časově a prostřednictvím sítě osobních vazeb jsou propojeny s poměrně krátkým pontifikátem papeže Sixta V. (1585–1590), iniciátora dalekosáhlé raně novověké urbanistické proměny Říma.

Vzdělanému františkánovi prostého původu se díky kazatelským schopnostem a zapálení pro reformní úsilí podařilo dosáhnout závratné církevní kariéry. Nejprve byl jmenován generálním vikářem svého řádu, aby se roku 1570 stal kardinálem a v roce 1585 dosáhl papežské hodnosti. Svatopetrský stolec přebíral v době, kdy se v Evropě stupňovalo mezikonfesní napětí, které mnohde přerůstalo ve vleklé náboženské války. S bezmeznou energií a jasnou vizí se pustil do reforem papežské kurie a města Říma, které měly obnovenou katolickou církev posílit. Reformy se týkaly mnoha oblastí. Přísným trestáním banditů i jejich šlechtických ochránců se Sixtus V. snažil zvýšit bezpečnost města, pokusil se rovněž konsolidovat papežské finance a důsledným dbáním na mravní bezúhonnost svých kardinálů se snažil zlepšit poněkud poškozenou pověst papežského dvora. Také přestavěl Lateránský palác, dokončil kupoli chrámu svatého Petra a postavil novou Vatikánskou knihovnu. Do tohoto kontextu spadá také slavný plán přestavby Říma z roku 1588 vedený Domenicem Fontanou (1543–1607). Systém rovných bulvárů, které propojovaly sedm starobylých bazilik a přemístění starověkých obelisků na nejposvátnější místa mělo věčné město učinit jednou velkou poutní svatyní a symbolicky propojit reformovaný katolicismus s jeho raně křesťanskými kořeny. Všechny papežovy reformní snahy však byly pozoruhodně propojeny také s osobitou reprezentací sebe a své neurozené rodiny. Continue reading →

Lednový Příběh měsíce je věnován jediné realizované stavbě slavného římského rytce, archeologa a antikváře Giovanniho Battisty Piranesiho. Jeho projekt přestavby kostela Santa Maria del Priorato na římském Aventinu z šedesátých let 18. století byl ovšem řadě současníků trnem v oku a podle některých dokonce Piranesiho uměleckým selháním. Při bližším pohledu je ale Piranesiho stavba pozoruhodným svědectvím nejen o autorových nekonvenčních představách o současné architektuře. Vtělil do ní totiž také svůj osobitý pohled na Řím – nikoliv jako na místo nebo ideál, ale jako nA způsob vytváření dějin.

Na začátku šedesátých let 18. století prožíval Giovanni Battista Piranesi (1720–1778) období plné úspěchů. Přestěhoval se na prestižní adresu do Palazzo Tomati na Via Sistina, kde se jeho nakladatelství a dílna staly svého druhu turistickou atrakcí. Jeho bohatě vypravená obrazová alba se stala jedním z oficiálních darů, jimiž papež a římský senát obdarovávali nejvýznamnější návštěvy Věčného města. V téže době sehrál významnou roli rovněž při archeologických vykopávkách na Aventinu, a právě v souvislosti s nimi získal roce 1764 i důležitou architektonickou zakázku, která nakonec zůstala jeho jedinou realizovanou stavbou. Continue reading →

Prosincový Příběh měsíce nás zavede do kostela, spojeného s náboženským bratrstvem, jehož členové se věnovali péči o nemocné, chudé a vězně – jak již napovídá samotný jeho název San Girolamo della Carità. kostel je známý nejen svou architekturou a historií, ale především pro „damaškovou“ kapli rodu Spada, která je hlavním tématem celého příspěvku.  

Toulání se uličkami Říma a možnost nakouknout do každého otevřeného kostela či navštívit věhlasné galerie je čirou radostí a zároveň i jistým prokletím. Všude je možné nalézt tolik pozoruhodných uměleckých děl, zajímavostí či krásných drobností, tudíž se může lehce stát, že strávíte celý den jen v jedné ulici. V okolí Campo de‘ Fiori, slavné Via Giulia a všeobecně na levém břehu Tibery tomu není jinak. Nachází se zde známé galerie jako ta v Palazzo Spada, paláce (např. Palazzo Farnese) nebo kostely, jako je monumentální San Giovanni Battista dei Fiorentini či drobný Santa Brigita a v neposlední řadě i barokizovaný chrám San Girolamo della Carità. Continue reading →

Významný římský palác Venezia má za sebou bohatou historii – v 15. století Sloužil jako rezidence papeže Pavla II., později se v něm nacházelo velvyslanectví benátské republiky u Svaté stolice, v 19. století sídlo rakouského papežského vyslance, ve 30. letech 20. století pak kanceláře Benita Mussoliniho.

Dnes palác stojící na Piazza Venezia poněkud zaniká v konkurenci s bombastickým pomníkem krále Viktora Emanuela II. (stavěn 1885–1911), za jehož vlády došlo ke sjednocení Itálie. Urbanistické změny konce 19. a začátku 20. století se přímo dotkly také jedné přidružené části Palazzo Venezia, totiž tzv. Palazzeta, které bylo z důvodu budování italského nacionalistického monumentu roku 1909 zbořeno. Proti této akci protestovali památkáři (mj. i Max Dvořák) a architekti z Rakouska-Uherska, avšak marně. V roce 1910 došlo ze strany habsburské monarchie alespoň k tomu, že byla vybudována kopie Palazzeta v jihozápadním cípu Palazzo Venezia. Od boření se ovšem přesuňme do doby 15. století, do doby quattrocenta, kdy došlo k výstavbě palácového komplexu. Continue reading →

Na podzim tohoto roku si budou brněnští obyvatelé připomínat výročí Moravského průmyslového musea (nyní Moravská galerie v Brně), od jehož založení uplynulo již 150 let. Tato specializovaná instituce měla za úkol představit soudobé veřejnosti nejnovější výdobytky vědy a techniky na poli uměleckého řemesla, jemuž se stejně jako jiným odvětvím nevyhnula mechanizace a masová produkce. Společně si přiblížíme především významný a dodnes zachovaný archivní a dokumentační materiál, nyní uložený v archivu Moravské galerie označovaný jako Sbírka předloh, který nás přenese do doby rozkvětu výše zmíněného muzea.

Sbírky předloh, které měly sloužit jako vzorové prototypy pro kultivaci vkusu masové produkce, začaly z popudu Gottfrieda Sempera (1803‒1879) vznikat postupně v průběhu poloviny 19. století na mnoha vzdělávacích institucích, jako byly muzea a školy. Lze zmínit další početné sbírky těchto dokumentů například v Museum angewandter Kunst ve Vídni či Uměleckoprůmyslovém muzeu v Liberci. Tyto reprodukce ať už úplných, či jen detailních záběrů na umělecká díla byly již v době svého zrodu zpřístupňovány všem zájemcům tak, aby poskytovaly neocenitelný zdroj obrazových modelů a předloh pro tvorbu nových a jedinečných vzorů a ornamentů. Continue reading →

V rámci výuky Semináře dějin umění FF MU jsme se byli 19. dubna 2023 podívat na aktuálně restaurované malby v piaristickém kostele sv. Jana Křtitele v Mikulově za doprovodu našich učitelů Michaely Šeferisové Loudové a Tomáše Valeše. Restaurátorské práce zde byly zahájeny roku 2016 a budou pokračovat ještě několik dalších let. Doposud se tamnímu týmu odborníků podařilo obnovit více než polovinu nástěnných maleb, jejichž autorem je přední barokní malíř Franz Anton Maulbertsch (1724–1796). Během naší návštěvy jsme měli jedinečnou možnost vidět zblízka dvě scény, na nichž nyní probíhají poslední obnovovací zásahy: Sv. Jan Křtitel před králem Herodem a Kázání sv. Jana Křtitele. Získali jsme také nečekaný suvenýr – artefakt, jenž je pro historiky umění raritou.

Continue reading →

Besední dům v Brně, kongeniální dílo vídeňského architekta Theophila Hansena, letos Oslaví 150 let od slavnostního otevření, jež proběhlo 3. května 1873. Filharomonie Brno, která v budově sídlí, pojala toto výročí vskutku velkolepě, včetně odborné konference na téma architektury a společenského významu budovy.

Theophil Hansen (1813–⁠1891) se narodil v Kodani, poté působil v Aténách a nakonec se usídlil ve Vídni, kde se stal jedním z hlavních tvůrců tamější Okružní třídy a jedním z nejdůležitějších evropských architektů 19. století. Stylově mu byl východiskem klasicismus a historismus, nicméně pod touto dekorační slupkou fasád se u jeho staveb vždy skrývají perfektně naplánované a fungující vnitřní prostory. Zároveň typologický rozsah jeho realizací je obdivuhodný –⁠ kostely, parlament, akademie, koncertní sál, školy, zámky, nemocnice, muzeum, vily, obytné domy, burza a … český národní dům. Continue reading →