Historik umění pohledem společnosti
Společností koluje řada pověr a mýtů o tom, jak vypadá kunsthistorik a jak tráví svůj čas. Setkáme se s názory, že je to plachý, rachitický, shrbený, postarší muž v tvídovém saku a s brýlemi, jejichž čočky jsou tlustší než pozadí Odalisky od Bouchera. Lidé se pak domnívají, že takovýto člověk vysedává den co den za svitu olejové lampy ve svém vlhkém a nebývale rozlehlém bytě přeplněném obrazy a starými zaprášenými knihami, kde se usilovně věnuje teoretickému studiu starých renesančních mistrů, případně egyptskému umění, jelikož to je to jediné, co lidem ze světa umění utkvělo v paměti od jejich školních let. Continue reading
